Poněvadž jsem nepůsobil bolest jinému, nezasluhuji, abych ji působil sobě samému.
Poniž se hluboce v duši, protože odplatou svévolníku jsou oheň a slzy.
Popírat, věřit a pochybovat znamená pro člověka to, co pro koně běh.
Poslední akt je krvavý, ať jakkoli krátká jest celá ostatní hra: nakonec hodí se na hlavu trochu hlíny a je navždy konec.
Poslouží-li staré slovo novému účelu, dobře tak.
Poslušnost je dobrá a potřebná, vztahuje-li se však tato poslušnost k tomu, co je špatné a lživé, jest to naopak vyšší stupeň lidské podlosti a ponížení.
Potěšení je znamením životní síly.
Potomstvo splatí každému zásluhy, jež mu náleží.
Pouze dobro je bez rozporu, ale oslňuje. Duch může spočinout pohledem jen na rozporu osvětleném dobrem.
Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
Povaha nadutých a špatných lidí je taková, že v dobách dobrých je zpupná, ve zlých pak ponížená a pokorná.
Povstane-li dvojí bolest, avšak ne na témže místě, ta silnější zatemní slabší.
Pozbude-li muž vnitřního smyslu pro tvůrčí činnost, cítí se ztracen, a je skutečně ztracen.
Pozitivní dobro, které mohou vlády vykonat, je omezeno na odstraňování překážek k dobrému životu.
Poznání naší bídy je tím jediným, co není bídné.
Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která se stupňuje v úžas.
Poznává-li člověk Boha, aniž by poznal svou vlastní ubohost, propadá pýše. Poznává-li svou ubohost, aniž by poznal Boha, propadá zoufalství. Poznáním Ježíše Krista se však dostáváme do středu, neboť tam nacházíme Boha, jako vlastní bídu.
Poznávání pravdy je zdraví lidského ducha.
Pozor před dobrotisky! Styk s nimi zeslabuje.
Požehnaným je život, ve kterém není minulosti, budoucnosti, ve kterém vše náleží přítomnosti.
