Běží-li člověk po nesprávné cestě, vzdálí se pravdě více, čím je schopnější a rychlejší.
Ctižádost je jako žluč, šťáva lidského těla, která člověka činí činným, bdělým a pohyblivým. Když jsou její vývody ucpané a nemá potřebný odtok, stává se palčivou, a tím zlou a jedovatou.
Dobrota je ze všech ctností a důstojností ducha nejvyšší hodnotou, blízkou božství; bez ní je člověk neklidnou, zlomyslnou a ubohou věcí, o nic lepší než kdejaký hmyz.
Důkazy jsou protijedem proti jedu očitých svědectví.
Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy; a právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrostl i ten druhý.
Lidský rozum je jako nerovné zrcadlo, jež přijímajíc paprsky věci, směšuje svoji přirozenost s přirozeností věcí, a tím ji pokřivuje a porušuje.
Ne přírodě poroučet, přírodu poslouchat!
Nehledej velké bohatství, ale takové, jaké můžeš nabýt spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit ve spokojenosti.
Nejdříve je třeba získat poznatky o skutečnosti, a ty lze získat jenom pozorováním.
Nejlepší důkaz je zkušenost.
Není nic moudřejšího, než přesně vědět, kdy máš co začít a kdy s čím přestat.
Není většího lichotníka, než jakým je člověk sám sobě, a není lepšího léku proti tomuto lichocení než upřímnost přítele.
Nic nepůsobí ve státě více škody, než když chytráci jsou považováni za muže moudré.
Pozbude-li muž vnitřního smyslu pro tvůrčí činnost, cítí se ztracen, a je skutečně ztracen.
Ten, kdo nemá upřímných přátel, je vlastně sirotkem.
Věda není nic jiného než obraz pravdy.
Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.
