Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom, co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli, myslím na to, že se musím snažit dávat tolik, kolik jsem sám přijal a přijímám.
Dobrý Bůh v kostky nehraje.
Dostojevskij mi dal víc, než kterýkoli myslitel ve vědě, víc než Gauss.
Je otázka, co je pro vědce významnější, zda znalost fakt, či fantazie.
Když jsem měl dvacet, myslel jsem na lásku. Pak už jsem miloval jenom myšlení.
Láska je pro mysl člověka složitější než matematika - mnohdy s neřešitelnými případy.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
Ne dokonalost, nýbrž nedokonalost charakterizuje vesmír.
Nejkrásnější pocity vyplývají ze záhad. Jsou to pocity, které stojí u kolébky skutečného umění a skutečné vědy. Člověk, který tento pocit nezná, člověk, který se už neumí divit a který neumí žasnout, je prakticky mrtvý. Je jako zhasnutá svíce.
Není to tím, že bych byl tak chytrý; jenom se problémem déle zabývám.
Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
Radost z uvažování a z chápání je nejkrásnějším darem přírody.
Rozlišovat mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná.
Síla lásky spočívá v tom, že je člověk šťasten se ženou, síla sebelásky, že je šťasten bez ní.
Skutečná hodnota člověka je v prvé řadě určována tím, nakolik a v jakém smyslu se dokázal osvobodit od svého já.
Smutná epocha: je snadnější rozbít atom, než rozbít předsudky.
Teorie relativity může platit tisíc let a o den později může být vyvrácena.
Úspěch v životě? To je vlastně rovnice: A rovno X plus Y plus Z. X znamená práci, a Y fair play. A to Z? Znamená držet jazyk za zuby.
Základní zákony není možno objevit logickou cestou. Existuje jen intuice, které pomáhá cit pro chápání zákonitostí, jež se za určitým jevem skrývají.
