...existuje nekonečný vesmír, který je výsledkem nekonečné Božské moci, neboť považuji za věc nehodnou Božské dobroty a moci, aby božstvo dalo vznik konečnému světu, když vedle toho světa mohlo dát vznik jinému a nekonečně mnoha jiným.
Bůh stvořil člověka k obrazu svému a člověk mu to dokonale oplatil.
Bůh, který viděl vše, i člověka: ten Bůh musel zemřít! Člověk nesnese, aby takový svědek žil.
Definice, že protiklad hříchu není ctnost, nýbrž víra, je pro celé křesťanství ze všech definic nejdůležitější.
Dobrý Bůh v kostky nehraje.
Horší už za sebou máte, i tomu bůh učiní konec.
Kání a modlitby nebojují se zákonem osudu, jsou v samém zákoně. Některé věci byly bohy ponechány jakoby nerozhodnuty, aby se zlepšily, budeme-li se modlit. Tato alternativa je také jedním ze zákonů osudu.
Kdo Boha miluje, nepokoušej se, aby ho i Bůh miloval. - O nezištné lásce k Bohu.
Kdo ztratí víru, nemůže už nadto nic ztratit.
Kdyby Bůh neexistoval, bylo by vše dovoleno.
Když vyženou Boha ze země, my jej ubytujeme v podsvětí.
Láska k dobru a víra v nesmrtelnost jsou nerozlučné.
Mohu něco neuznávat, ale nemusím to proto špinit, a nemohu druhým brát právo v to věřit.
Pojďme jen, kam nás volá i bůh i tvrdý náš osud.
Příroda není nic jiného než Bůh ve věcech.
Pýcha člověka začíná tím, že odpadne od Hospodina a odvrátí své srdce od toho, kdo je jeho tvůrcem. Neboť původcem pýchy je hřích, a ten, kdo se jí drží, přivodí záplavu zkaženosti.
Víra je určitým druhem šestého smyslu, který začne působit tehdy, když selže rozum.
Víra není bezprostřední popud srdce, nýbrž paradox života.
Vše je dobré, jak vychází z rukou původce (všech) věcí; a všechno hyne v rukou člověka.
