Život je nemoc.
Skoro všichni lidé umřou na léky, nikoliv na nemoce.
Útěchou pro nešťastné je mít druhy v strastech.
Mnoho je na světě mocného, nic však mocnějšího člověka.
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Rozum a zkušenost nemohou být v opozici trvale.
Milovat své dokáže každý živočich, ale jen lidskost se dovede nadchnout pro lásku ke společnému.
Žena nechť není jen poctivá, ale nechť tak i vypadá.
Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
Nikdo, kdo miluje opravdově, to neví určitě.
Láska jako hřbitovní kvítí, ani na hrobě neuvadá.
Starý člověk ztrácí jedno z největších lidských práv: není už posuzován svými, svou generací.
Právo se tolikrát zmenšuje, kolikrát se zvětšuje moc...
Kdo se velice provinil, má v sobě také velké zdroje očisty.
Láska je sklon k oběti.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Žádné otroctví není potupnější než otroctví dobrovolné.
Kdo za tyranem na návštěvu dochází, je jeho otrokem, byť přišel svobodný.
Ničemné je nepodat ruky těm, kdo klesli.
Demokracie - vláda lůzy - je podřízením rozumu vášni.
