Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat bez toho, aby přitom nemilovali sami sebe.
Lidé odmítají své proroky a zabíjejí je, avšak milují své mučedníky a ctí ty, které zabili.
Stav ve hříchu je horší hřích než jednotlivé hříchy, je to hřích sám.
Síla lásky spočívá v tom, že je člověk šťasten se ženou, síla sebelásky, že je šťasten bez ní.
Pozbude-li muž vnitřního smyslu pro tvůrčí činnost, cítí se ztracen, a je skutečně ztracen.
Učiní-li muž něco z lásky ke světu, postará se svět o to, aby to již podruhé nečinil.
Spánek i bdění, překročí-li míru, jsou nemocí.
Život je nemoc.
Jako všechny zákony světa, i pravda je stálá a neměnná.
Příležitost dělá zloděje.
Lidská svoboda spočívá v tom, že jsme si vědomi svého chtění a nikoli příčin, kterými je podmíněno.
Pochybnost je jedním ze jmen pro inteligenci.
Pochybování je počátek moudrosti.
Ať si říká Aristotelés a celá filosofie, co chce, tabáku se nic nevyrovná.
Žádné otroctví není potupnější než otroctví dobrovolné.
Člověk musí umět obdivovat i to, co nemá rád.
Zanechte naděje, kdo vstupujete. (Závěr nápisu nad branou pekla.)
Přivést k zoufalství duši mladého člověka je zločin, který překonává všechny ostatní zločiny.
Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.
„Odpusť nám naše přednosti!“, tak bychom měli přistupovat k sousedovi.
