Blaženost není odměnou ctnosti, nýbrž ctnost sama.
Buď veselý po celou dobu svého života, nedělej více, než co je přikázáno, a nezkracuj tak dobu určenou k zábavě, duchu se příčí, když se mu bere doba radovánek. Neztrácej tedy ani o hodinu více, než je třeba, péčí o své statky, bohatství se dostaví, i když hovíš svým touhám, naopak z bohatství není prospěchu, když jsou zanedbávány.
Hoši, poeti, kluci krev a mléko, a všechno je u nich mdlé a bledé... Ti, kteří píší o smutku, nutí se tak psát, poněvadž užívají všech radostí života.
Kdyby náš úděl byl opravdu blažený, nemusili bychom zábavou od něho odvracet své myšlenky, abychom se učinili šťastnými.
Mládí je proto šťastné, že má budoucnost.
Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu. Kdo si uchová schopnost vidět krásu, nestárne.
Moci svobodně užívat vlastní rozum, to je opravdové štěstí.
Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud.
Největší štěstí okusí ten, kdo způsobí radost a štěstí co největšímu počtu svých bližních.
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Pojď, lásko, pojď, co mám, jen z tebe mám, všechnu svou naději i všechnu radost mládí.
Pro pocit štěstí se obyčejně vyžaduje tolik času, kolik je ho třeba k natažení hodinek.
Radost z uvažování a z chápání je nejkrásnějším darem přírody.
Radost, kterou způsobíme druhému, má podivuhodnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější.
Rozkoš je prémie přírody za námahu plození a rození.
Štěstí a blaženost nezáleží ani v bohatství, ani ve vynikající činnosti, ani v nějakém úřadě nebo moci, nýbrž v bezbolestném klidu, umírněnosti citů a v takovém stavu duše, v němž se dbá mezí určených přírodou.
Zdraví a veselá mysl jsou zdrojem krásy.
Život činný je opravdový život. Zahálka je hrobem člověka zaživa. Co máš udělat, do toho se dej s chutí; co sám můžeš udělat, to nečekej od jiných a bez příčiny neodkládej s ničím. Když můžeš někomu pomoci, učiň to s největší radostí.
