A není známo, že mravy zamilovaného láska přizpůsobuje druhému?
Ale co pomůže, kdybych byl býval mrtev oné noci aneb umru-li v jiný okamžik? Jisto, že k témuž konci by to bylo došlo. Co škodí tomu, kdo padnouti musí, když padne, anebo co pomůže ho pozdvihnouti, když hned na to hyne?
Ale, běda, nic mezi smrtelníky trvalého, a jestli něco sladkého se naskytne, hořký to náhle zavírá konec.
Dva milostné dopisy píšeme těžko - první a poslední.
Je-li na malém kousku půdy mnoho zaseto, setba se tísní a nemůže prospívat. Tak se teď vede i tobě: ve tvém příliš zatíženém mozku nemůže zakořenit žádná potřebná myšlenka, nemůže uzrát žádný plod.
Jsou city, které se nedají vyslovit jinak, než mlčením.
Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají být cenným zbožím, nýbrž mají být zásobnicí, která živí ducha.
Mládí mne omámilo, jinošství s sebou strhlo, ale stáří mne napravilo a mne poučilo zkušeností, že pravdivo jest, co jsem dávno již četl, že totiž mládí je záliba ve věcech marných; avšak ne stáří samo.
Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a unikli tak ze společné klece.
Neuznávám jiné rozkoše, než učit se.
Než ženu požádáte o ruku, předem uvažte, zda byste ji - kdyby byla mužem - požádali o přátelství.
Požehnaným je život, ve kterém není minulosti, budoucnosti, ve kterém vše náleží přítomnosti.
Své přátelé dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.
Šlechticem se člověk nerodí, stává se jím.
Taková je povaha bohatství, že, když roste, roste tím více dychtivost, a tím více chudoba; to mne nikdy chudým nečinilo. Čím více jsem měl, tím méně jsem žádal; a čím více jsem bohatl, tím klidnější byl můj život a menší žádostivost ducha mého.
