...ti, které příroda stvořila tupé, jsou méně ubozí než ti, z nichž se stali následkem jejich zvířecích žádostí tupci.
Bůh stvořil člověka k obrazu svému a člověk mu to dokonale oplatil.
Ctnostný člověk nežije ctnostně proto, že je mu to k užitku, ale protože je to zákonem a životodárnou mízou jeho bytí.
Činit dobro je výsada, kterou člověk nepostoupí ani svému učiteli.
Člověk citlivý poslouchá popudů přírody a projeví výkřik svého srdce; v okamžiku, kdy tento výkřik zmírní nebo zesílí, není už sebou samým, nýbrž hercem, který hraje.
Člověk člověku vlkem.
Člověk je jen třtina, nejslabší v přírodě. Ale třtina, která myslí.
Člověk je sebou samým od přírody, stává se jiným člověkem prostřednictvím napodobení; srdce, které předstírá, není srdce, které má.
Člověk je tak složitá bytost, že o tom lidstvo nemá ponětí.
Člověk nemá nikdy padat na zem, jen protože věří, že ho někdo zvedne.
Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.
Člověk totiž nemá žádnou radost z toho, má-li něco dobrého sám, bez druha.
Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom, co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli, myslím na to, že se musím snažit dávat tolik, kolik jsem sám přijal a přijímám.
Dobrá díla jsou plodem dobrého charakteru a protože je chvályhodnější příčina než následek, chval více dobrý charakter bez vzdělání než vzdělance bez charakteru.
Dobrota je ze všech ctností a důstojností ducha nejvyšší hodnotou, blízkou božství; bez ní je člověk neklidnou, zlomyslnou a ubohou věcí, o nic lepší než kdejaký hmyz.
Dobrý člověk je inteligentní a špatný člověk je blb. Mravní a rozumové kvality se vyskytují společně.
Dobrý člověk přirozeně touží po vědění.
I když člověk po celý čas nic nedělá, je nutné si odpočinout.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje a neví, kdo to pobéře.
K dobrým budu dobrý, k nedobrým budu také dobrý.
