Blouznění spojená se smíchem jsou méně nebezpečná, horší jsou blouznění spojená s vážným hloubáním.
Jediným velkým lékařským uměním je vyléčit pacienta a je lhostejno, jakým způsobem se to podaří.
Každá přílišnost je přirozené povaze nepřátelská.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Kdykoli se přijme potravy nad přirozenou potřebu, vzniká nemoc, ukazujeť to i léčení.
Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.
Lékař musí být odpovědný i za to, co mu pacient neřekne.
Medicína je nepochybně nejšlechetnější ze všech umění.
Nápoji a pokrmu něco horšímu, ale příjemnějšímu, má se dáti přednost před lepším, ale nepříjemnějším.
Podá-li se člověku horečnatému pokrm jako zdravému, je pro zdravého posilou, pro chorobného však nemocí.
Povstane-li dvojí bolest, avšak ne na témže místě, ta silnější zatemní slabší.
Provozování lékařství je boj a také fraška, hraná třemi osobami: pacientem, lékařem a nemocí.
Především neuškodit. - První Hippokratovo přikázání lékaři.
Smutný je život, jímž provívá odporná chtivost peněz jako ledový vítr.
Spánek i bdění, překročí-li míru, jsou nemocí.
To, co nás udržuje při životě, to v nás může vyvolat i chorobu.
Výcvik ke zdraví, toť střídmost v jídle a píle v námahách.
Zdržení se léčby je často ten nejlepší lék.
Život je krátký, umění dlouhé, příležitost prchavá, zkušenost klamavá, rozhodnutí obtížné. Nejenom lékař má poskytnouti, čeho třeba, nýbrž i nemocný, pomocníci a vůbec okolí.
