Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
Básník si sám vybírá své téma! Ano, jen on tuší, co je třeba, co je důležité.
Člověk myslí jen prostřednictvím představ. Chceš-li být filosofem, piš romány.
I já jsem přeceňoval důležitost jemných mravů. Je nutno vzdát se tohoto bludu a nevyvyšovat se nad lidi z dob Periklových či Shakespearových. Byly to doby mravů velmi krutých, přesto v nich byla vytvořena díla nevýslovné krásy.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla.
My, filmoví tvůrci, máme výsadu. Můžeme lidi rozplakat nebo rozesmát. Můžeme je přinutit myslet a cítit. Je to velká výsada a velká odpovědnost.
Nejkrásnější pocity vyplývají ze záhad. Jsou to pocity, které stojí u kolébky skutečného umění a skutečné vědy. Člověk, který tento pocit nezná, člověk, který se už neumí divit a který neumí žasnout, je prakticky mrtvý. Je jako zhasnutá svíce.
Není to volný čas, který je hranicí práce, ale je to práce, která je hranicí volného času. Ten má být naplněn uměním, vědou, a především filosofií.
Pro většinu západních zemí je dnes typické, jak rychle tam lidé mění své názory při oceňování literatury a výtvarného umění. Rychlost v dopravě a dění se den ze dne zvyšuje. Rychlost žene srdce a duše lidí neustále jako stroj. Ale podstata života není ze železa, aby ji mohla elektřina nebo pára hnát překotným tempem kupředu. Má svůj vlastní, osobitý rytmus.
Předmětem umění není jednoduchá pravda, ale složitá krása.
Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát. Je možno lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možno oklamat lidi i samotného Pánaboha, avšak v umění klamat nelze.
Vše krásné umírá s člověkem, ne však umění.
Ženy vzněcují v mužích touhu vytvořit veledíla, a překážejí jim v jejich realizaci.
