Být neústupný jen ve věcech velikých. Nedělat si svět a život malými.
Býti mrtev, nebýti, je sladké z té příčiny, že ještě mnohem více než spánek je to mír, zkonejšení, závěr bolesti a trampot; ale tuto vrcholnou sladkost, jaká lidskému tvoru může být přána, mrtvá bytost už neprožívá, necítí.
I proto se děsíme smrti, že někdy zdá se býti dezercí.
Jen malí lidé se perou o prestiž, velcí ji mají.
Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.
Jsou vítězství, která jsou hanbou.
Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.
Lidské množství nesmí být považováno pouze za krvavou, cukající se kaši, která se člení, tříbí a formuje až teprve slovem diktátorským.
Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky.
Od člověka k člověku se táhne řetěz, který je jako pevná hráz proti nepřízni nebo tragice doby.
Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která se stupňuje v úžas.
Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí soustavnou potřebu být.
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
Tisíciletá minulost protéká každým: děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky.
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
Vírou se žije, skepsí účtuje.
Žádné „my“ mne nespasí, nedal-li jsem „já“ aspoň cibuli almužnou..., „já“ je zároveň slovo svědomí i slovo činu.
