„Odpusť nám naše přednosti!“, tak bychom měli přistupovat k sousedovi.
Bůh, který viděl vše, i člověka: ten Bůh musel zemřít! Člověk nesnese, aby takový svědek žil.
Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí.
Dobří lidé jsou v každé době ti, kdo zorávají staré myšlenky do hloubky a získávají z nich plody, oráči ducha. Ale každá půda se nakonec vyčerpá a vždy znovu musí přijít rádlo zla.
Dvojí věc chce pravý muž: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku.
Hodnota nějaké věci není mnohdy v tom, co se jí získá, nýbrž v tom, co se za ni zaplatí - co nás stojí.
K velikosti náleží hrůznost; nedejme si nic předstírat.
Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se při tom nestal nestvůrou. A hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do tebe.
Mnozí umírají příliš pozdě a někteří umírají příliš záhy. Ještě zní cize nauka: Umři v pravý čas!
Našel jsem u Plútarcha, jakými prostředky se bránil Caesar proti nemoci a bolestem hlavy: dlouhé pochody, prostý způsob života, nepřetržitý pobyt v přírodě, štrapáce.
Nejcennější věta, jakou jsem kdy slyšel: „Dans le véritable amour cʹest lʹâme, qui enveloppe le corps.“ („V opravdové lásce je tělo zahaleno duší.“)
Pozor před dobrotisky! Styk s nimi zeslabuje.
Síla a moc smyslů, toť to nejpodstatnější u vydařeného a celého člověka: skvělé „zvíře“ tu především musí být - co potom záleží na všem „zlidšťování“.
Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva.
Učím říkat „ne“ všemu, co oslabuje. Učím říkat „ano“ všemu, co posiluje.
Vůle k moci je tento svět a nic mimo to!
Život - to je dlouhá smrt.
