1879 – 1955
Německý teoretický fyzik. Zabýval se kvantovou teorií, kterou dále rozvinul a s jejíž pomocí vysvětlil četné fyzikální jevy (zákony fotoelektrických jevů, luminiscenci). Významné jsou Einsteinovy práce z oblasti statistické fyziky. Einsteinovy objevy a myšlenky se staly základem nového chápání světa, který vychází z organické jednoty času a prostoru, hmoty a forem jejího pohybu. Einstein byl rozhodným odpůrcem fašismu, vystupoval proti válkám, zejména proti používání jaderných zbraní. V roce 1921 obdržel Nobelovu cenu.
1819 – 1880
Anglická prozaička, autorka realistických románů (Adam Bede, Červený mlýn, Middlemarch), v nichž zobrazila prázdnotu života venkovských středních vrstev. Psala též básně, literárně kritické studie (H. Heine, J. W. Goethe) a překládala z němčiny (L. Feuerbach).
55 – 135
Římský stoický filozof, původně otrok. Těžištěm jeho díla je etika, člověk je šťasten a svoboden svými představami, vnitřní duchovní nezávislostí, vše ve světě se děje z vůle boží a nic lepšího se dít nemůže. Epiktétova etika je svými sociálními kořeny a pasívním postojem vůči světu blízká křesťanství.
341 př.n.l. – 270 př.n.l.
Řecký materialistický filozof, ateista. Vycházel z uznání věčnosti hmoty, rozvinul Démokritův atomismus zavedením momentu náhody, spontánní odchylky atomů od přímého směru (tzv. parenklize atomů). Podle Epikúra se z povrchu těles oddělují nejmenší částice eidola, vnikají do smyslových orgánů a vyvolávají obrazy věcí. Cílem poznání je osvobodit člověka od pověr, strachu z bohů a smrti. Základem Epikúrovy etiky je helénistický, individualistický ideál slasti (hédoné), tj. stav, kdy člověk necítí bolest v těle ani neklid v duši.
1466 – 1536
Renesanční myslitel a učenec nizozemského původu, humanista. Tvůrce nových vědeckých a pedagogických metod, v kritických edicích vydával klasické antické i křesťanské autory, zesměšňoval církev a život měšťanstva (Rytíř křesťanský). Podrobil biblické texty racionalistické kritice. V satiře Chvála bláznovství se vysmál středověkému církevnímu způsobu myšlení a vzdělání. Věřil, že vzdělání pomůže odstranit zlo ve společnosti. Významně ovlivnil myšlení své doby a evropské reformační úsilí. Pěstoval četné styky se soudobou inteligencí, zanechal přes 3000 dopisů.
1900 – 1944
Francouzský prozaik a letec (byl sestřelen v nevyzbrojeném letounu při průzkumném letu ke konci 2. sv. války). Je autorem povídek a románů s tematikou života letců a války, zdůrazňujících činy a hrdinství jednotlivce jako akt ve službě celku (Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Citadela). Pohádka pro dospělé Malý princ symbolicky ukazuje, že jen přátelství a láska vedou k překonání osamocenosti.
620 př.n.l. – 564 př.n.l.
Řecký skladatel bajek. O jeho životě kolovaly pověsti. Původně otrok z Frýgie, po propuštění putoval po Řecku a Orientě. Jeho prozaické bajky, tradované ústně, kolem 300 př.n.l. shromáždil Démétrios Falérský do sbírky Logón Aisópeión synagógai (Soubor Ezopových vyprávění). Postupně byly Ezopovi připisovány všechny řecké bajky. Starověké veršované verze se dochovaly v řeckém podání Babriově a latinském Phaedrově; z byzantské doby se dochovala řecká prozaická zpracování včetně lidového románu Bios Aisópú, (Život Ezopa), jež se stala předlohami pro různé národní adaptace (česky již roku 1480).