...tragédie mají své místo u bohatých a králů a tyranů; chuďas v tragédii není, leda ve sboru.
Což nevíš, že nás i nemoc i smrt musí někdy zastihnout při nějakém zaměstnání? Rolníka zastihují při práci polní, plavce na vodě. Při čem ty chceš být postižen? Při kterém zaměstnání je ti asi souzeno být přepaden? Můžeš-li dokázat, abys byl postižen při něčem lepším, dělej to. Já věru bych si přál nejraději být postižen při péči o svou vůli, aby byla prosta vášní, bez překážek, bez nucení, svobodná.
Člověk je zrozen k věrnosti, a kdo ruší věrnost, ruší podstatu člověka.
Filosofie neslibuje, že člověku opatří něco z vnějšího světa; sice by se pouštěla do něčeho, co jí nenáleží. Neboť jako tesař pracuje s dřevem, litec s mědí, tak látkou umění žiti je sám život každého z nás.
Jeho pád nastal, když ztratil stud, věrnost, úctu k pohostinství, slušnost. (O Alexandru Velikém)
Neběduj: ach! - Neříkám, že se nesmí vzlykat; vzlykej si, ale jen uvnitř.
Osamělost je stav člověka bez pomoci. Kdo je sám, není proto ještě osamělý, právě jako leckdo může být osamělý, přestože je ve společnosti.
Proč s něčím souhlasíme? Pro zdání, že to jest. Není tedy možné souhlasit s něčím, co, jak se zdá, není. Proč? Protože je v podstatě rozumu souhlasit s pravdou, nepravdu zavrhovat, ve věcech nejistých vyčkávat.
Protože mnozí jste slepí, neměl by být jeden, který by to místo zaujal a za všechny boha písní velebil?
Snadné jest velebit prozřetelnost za vše, co se na světě děje, má-li člověk v sobě tyto dvě potřebnosti: schopnost pochopit, co se děje s každou věcí, a schopnost k vděčnosti. Není-li tomu tak, tu někdo neuzná potřebnost toho, co se děje, někdo zase nebude za to vděčen, ani kdyby uznával, že je to užitečné.
To, co je svobodné od přírody, nemůže být rušeno ničím a nemůže mu překážet nic než ono samo sobě.
Začátek filosofie, aspoň u těch, kdož k ní vstupují náležitě a dveřmi, je vědomí své slabosti a nemohoucnosti v potřebách.
