70 př.n.l. – 19 př.n.l.
Římský básník. Autor rozsáhlého římského národního eposu Aeneis, v němž programově navázal na homérské eposy (Ilias a Odyssea) s cílem oslavit římskou minulost a císaře Augusta; v postavě Aenea, mytického zakladatele římského národa, vylíčil Vergilius římský ideál osobní dokonalosti. Zpěvy pastýřskými (Bucolica) uvedl Vergilius do římské literatury bukolickou poezii a formu idyly, oslavou venkovského života a práce ve Zpěvech rolnických (Georgica) pomáhal Augustovu úsilí o povznesení zemědělství. Jeho dílo silně ovlivnilo středověkou a renesanční literaturu, pastýřské básně byly vzorem rokokovým selankám.
1452 – 1519
Italský všestranně nadaný a činný umělec, vědec a technik. Činný jako malíř, sochař a architekt vrcholné renesance, Verrocchiův žák. Od roku 1516 činný ve Francii na dvoře Františka I. Zakladatel vědecké ilustrace a teoretik umění (traktát o malířství), prohloubil studium anatomie a proporcí. Pracoval též v mnoha technických oborech, například se snažil pokusně určit součinitel tření, zkoumal ráz pevných těles; jeho studie z oboru optiky, astronomie a přírodních věd obsahovaly mnoho nových poznatků.
1694 – 1778
Francouzský filozof, spisovatel, publicista, historik a encyklopedista. Považován za nejvšestrannější ztělesnění francouzského osvícenství 18. století. Pocházel z katolické rodiny notáře, byl vychován jezuity. Spisovatelský talent osvědčil již v rané tvorbě (drama Oedipe, epos Henriade) s proticírkevní tendencí. Za protiteologické a protikatolické spisy několikrát uvězněn. Hledal útočiště v Anglii, přijal Lockův senzualismus a popularizoval fyzikální obraz světa I. Newtona. Reprezentoval proud v osvícenství, který požadoval reformy absolutismu. Teprve koncem života se přikláněl k republice.