525 př.n.l. – 455 př.n.l.
Starořecký dramatik, první z řady velkých dramatiků. Zakladatel antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů.
384 př.n.l. – 322 př.n.l.
Starořecký filozof a přírodovědec, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Byl nejuniverzálnějším a největším antickým myslitelem. Zakladatel logiky a řady vědních disciplín.
980 – 1037
Představitel východní větve arabské filozofie, lékař, přírodovědec, básník, politik. Pocházel z íránské rodiny z dnešního Tádžikistánu. Působil v různých funkcích u panovnických dvorů. Svým dílem významně zprostředkoval odkaz antické vědy a filozofie, usiloval o encyklopedickou koncepci věd. Jeho filozofie má aristotelovský charakter, její racionalismus přechází až do novoplatónské mystiky.