100 př.n.l. – 44 př.n.l.
Římský politik, vojevůdce, spisovatel a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii. Roku 58 získat velení nad vojskem v Galii. V letech 58–51 dobyl Galii zaalpskou. Rozchod s Pompeiem vedl roku 49 k občanské válce. Roku 48 porazil Pompeia u Farsalu, 47 pontského krále Farnaka, 45 Pompeiovy syny v Hispánii. Při reorganizaci říše reformoval i kalendář. Byl ubodán senátory z okruhu optimátské opozice. Vynikající řečník a spisovatel.
1913 – 1960
Francouzský spisovatel, publicista a filozof; blízký ateistické variantě literárního existencialismu. Účastník hnutí odporu. Vynikl jako prozaik, esejista a dramatik. Svou tvorbou vyjadřoval krizovou mravní atmosféru Západu kolem pol. 20. století Jako existencialisticky orientovaný myslitel prošel cestou od nihilistické "filozofické absurdity" k humanismu s výrazně moralizujícími akcenty.
1795 – 1881
Skotský spisovatel, filozof a historik, panteista, obhájce německé idealistické filozofie a romantismu. Jeho dílo výrazně ovlivnilo britskou viktoriánskou literaturu. Dějiny společnosti podle něho tvoří hrdinové. V pozdějších letech se věnoval především esejistice, řada jeho esejů je z pozdějšího hlediska kontroverzní.
1547 – 1616
Španělský spisovatel, nejvýznamnější autor renesančního období. Prožil pestrý život ve vojenských službách (účastník bitvy u Lepanta), 5 let strávil v alžírském zajetí, prošel řadu zaměstnání. Jeho hlavním dílem je román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Původní záměr zesměšnit rytířské romány přerostl v rozsáhlý obraz tehdejší španělské společnosti. Proti ní postavil Cervantes renesanční ideál svobody a spravedlnosti, jak ho ztělesňovala dvojice protikladných hrdinů Dona Quijota a jeho sluhy Sancha Panzy, na nichž Cervantes demonstroval odvěký lidský duchovní zápas ideálu s realitou.
106 př.n.l. – 43 př.n.l.
Starořímský politik a nejslavnější řečník antického Říma. V politické kariéře prošel postupně všemi významnými veřejnými úřady, vystupoval jako obhájce oligarchické republiky. Jako konzul odhalil a likvidoval spiknutí Catilinovo. V občanské válce (49–45 př.n.l.) kolísal mezi Caesarem a Pompeiem. Po Caesarově zavraždění podporoval Octaviana proti Marku Antoniovi, za to jej Antonius dal proskribovat a zavraždit. Rozsáhlá a mnohostranná byla Ciceronova literární činnost.