Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.
Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný.
Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.
Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější... Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil.
Jako ptáci hledají zrna a někdy neokusivše v zobáku je nesou, aby mláďata nakrmili, tak drancují pedanti knihy: mnohého dotknou se pouze okrajem rtů a podají to dále.
Je to vzácná shovívavost přírody, že nás tak dlouho nechává naživu.
K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?
Kdo je nakažen strachem z nemoci, ten už je nakažen nemocí strachu.
Mluvím pravdu, ne tolik, jak bych chtěl, ale tak, jak se odvážím, a odvažuji se trochu víc, čím jsem starší.
Naše nedůvěra posiluje nepoctivost druhého.
Nejskvělejší talenty ničí se zahálkou.
Není nic pozoruhodnějšího v Sokratově životě: ve stáří našel čas naučit se tančit a hrát na hudební nástroj a byl přesvědčen, že je to dobře užitý čas.
Proč by se můj rozum skláněl a poklekal - k tomu stačí kolena.
Přemítání o smrti je přemítání o svobodě.
Říkat o sobě méně, než odpovídá skutečnosti, je hloupost a nikoli skromnost.
Velikost duše nezáleží ani tak v tom, aby usilovně spěla vzhůru a vpřed, jako v tom, aby se uměla omezit a zavést v sobě řád.
Život není dobro, nebo zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo, podle toho, čemu dáme přednost.
