...neboť, kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.
Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje a neví, kdo to pobéře.
Každý dobrý bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.
Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.
Otevři ústa svá za němého.
Rtové blázna sehlcují jeho samého.
Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma. Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě. Avšak i to jsem poznal, že týž úděl potká oba dva.
Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí. Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.
Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
