Činit dobro je výsada, kterou člověk nepostoupí ani svému učiteli.
Dojdou-li někomu síly, znamená to, že se vzdává v půli cesty...
Chyby každého člověka ukazují, kam patří. Podle jeho vad můžeme zjistit, je-li ctnostný.
Je lepší rozsvítit byť jen malou svíčku, než proklínat temnotu.
Kdo je přísný k sobě a shovívavý k druhým, neživí v sobě hněv.
Kdo pravdu jen zná, nevyrovná se tomu, kdo ji miluje, a ten se zase nevyrovná tomu, kdo v pravdě žije.
Kdo slyšel ráno o Správné zásadě (tao, cestě), může večer umřít bez lítosti.
Kdo vážně nepřemýšlí o vzdáleném, bude poděšen blízkým.
Lidé jsou zrozeni k poctivosti. Kdo je nepoctivý, a přece žije, uniká zkáze jen o vlas.
Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém.
Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že se pozvedneme vždy, kdykoliv padneme.
Nevíte-li ještě nic o světě, jak můžete vědět něco o smrti?
Oddávat se bádání o nepochopitelném a dělat to, co je neobvyklé, aby o nás pochvalně mluvila příští pokolení - to bych nedělal.
Učení bez myšlení je prázdné, myšlení bez učení je nebezpečné.
Vidíš-li ušlechtilého muže, snaž se mu vyrovnat; vidíš-li špatného, zpytuj své svědomí.
Všichni lidé mezi čtyřmi moři jsou bratři.
Vznešený muž (čin-cu) vykoná vždy nejdříve to, k čemu chce nabádat jiné a jeho slova jsou pak ve shodě s jeho činy.
Vznešený muž se vystříhá tří věcí: v mládí, kdy jeho tělesné vlastnosti nejsou ještě ustáleny, se střeží smyslnosti; v letech plné síly, kdy jeho tělesné vlastnosti jsou vyvinuty a ustáleny, vystříhá se sporů; v stáří, kdy jeho tělesné síly upadají, střeží se lakoty.
Zbabělost je, když víme, co máme činit, ale nečiníme to.
