"Vědět všechno o světě, to není hřích... Pojďme, nechť vidíme také klamná dobra, tím dražší nám pak bude usilovat o ta pravá."
...bez lásky nemůže být v žádném smrtelníkovi žádná ctnost či něco dobrého.
...všichni máme tělo z téže látky a jeden a týž Stvořitel nadal všechny duše týmiž silami, týmiž schopnostmi a týmiž vlastnostmi. Teprve ctnost rozlišuje nás všechny, kteří jsme přišli a přicházíme na svět stejní. Ti, kdo z ní vytěžili větší část a jednali šlechetně, bývali zváni šlechtici - ostatní zůstali nešlechtici.
A tak velmi zřetelně vyšlo najevo to, co by byl přirozený běh věcí drobnými a řídkými strastmi nikdy nemohl ukázat mudrcům, že totiž všecko je třeba snášet trpělivě a že velikost útrap může učinit i z nemudrců lidi odevzdané a bezstarostné.
Chtít se stavět proti zákonům přírody vyžaduje příliš velikou sílu a častokrát se stává, že tato síla byla vynakládána nejen nadarmo, ale k veliké škodě toho, kdo se tak namáhal... Přiznávám, že tuto sílu nemám a ani o to nestojím, abych ji na takové věci měl.
Je přirozené, že máme soucit s postiženými lidmi, a třebaže soucit sluší každému, přece jen ho vyžadujeme především od těch, kteří už někdy potřebovali útěchu a nalezli někoho, kdo jim ji poskytl.
Láska je taková, že čím víc člověk miluje, tím víc touží milovat.
Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli.
Může tedy někdo tvrdit, že do chudobných chalup nepadá z nebe boží duch stejně tak jako do královských paláců, kde by mnohým náleželo spíš pást svině, než vládnout lidem?
Mužové jsou skutečně hlavou žen a bez jejich řízení dospěje málokdy nějaké naše dílo k dobrému konci. (Elisa, Dekameron)
Pojď, lásko, pojď, co mám, jen z tebe mám, všechnu svou naději i všechnu radost mládí.
Přátelský svazek je silnější než pokrevní nebo příbuzenský, protože své přátele jsme si vybrali sami, kdežto rodiče nám byli dáni osudem.
Studium bylo duší poezie.
Tyhle lidi smrt nepřemůže, neboť budou veselí, i když je smrt bude kosit.
