Jestliže..., musíš zemřít?“ znamená: poznání je současně obojím, stupněm k věčnému životu i překážkou před ním. Chceš-li po získaném poznání dospět k věčnému životu - a nebudeš moci jinak, než ho chtít, neboť poznání je tímto chtěním -, budeš muset sám sebe, to jest překážku, zničit, abys vystavěl stupeň, jenž je právě tvým zničením. Vyhnání z ráje nebyl proto žádný čin, nýbrž proces.
Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu. Kdo si uchová schopnost vidět krásu, nestárne.
Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, zachovat je na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může vůbec člověk dosáhnout.
Pád člověka bylo možno potrestat trojím způsobem: nejmírněji tak, jak se stalo, vyhnáním z ráje, druhým způsobem: zničením ráje, třetím - což by byl nejstrašnější trest - znemožněním věčného života a zachováním všeho ostatního.
Poneseš-li všechnu odpovědnost, můžeš využít chvíle a pokusit se klesnout pod její tíhou, zkus to, a poznáš, že žádnou odpovědnost neneseš, nýbrž že ty sám jsi tou odpovědností.
Pro všechno existuje umělá, ubohá náhražka: pro předky, pro manželství i potomky. V křečích se vytváří, a pokud nezajdeme už na ty křeče, zajdeme na bezútěšnost náhražky.
Snad existuje jen jeden hlavní hřích: netrpělivost. Kvůli netrpělivosti jsme byli vyhnáni z ráje, kvůli netrpělivosti se nemůžeme vrátit.
Stěžuješ si na ticho, na beznadějné ticho, na zeď dobra.
Trojí: Hledět na sebe jako na něco cizího, pohled zapomenout, zisk přidržet. Vlastně jen dvojí, neboť třetí zahrnuje druhé.
Umění poletuje kolem pravdy, ale s rozhodným úmyslem se nespálit. Má schopnost najít v tmavé prázdnotě místo, odkud lze mocně zachycovat paprsek světla, které předtím nebylo možno vidět.
Váhání před zrozením. Existuje-li stěhování duší, pak nejsem ještě ani na nejnižším stupni. Můj život se váhá narodit.
Zde se to nerozhodne, ale sílu rozhodování lze vyzkoušet jenom zde.
Zlo, které tě obklopuje v půlkruhu jako obočí nad okem, plamenným zrakem donuť k nečinnosti. Ve spánku nechť nad tebou bdí, aniž by se i jen trochu smělo pohnout.
Život je neustálé odvádění pozornosti, jež nedovolí ani, abychom si uvědomili, od čeho to odvádí.
