Co chceme, tomu také ochotně věříme, a doufáme, že si i ostatní myslí, co si myslíme sami.
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Čím déle se člověk vyhýbá vlastnímu manželství, tím si tvoří bezpečnější předpoklady stát se velkým a slavným.
Darebáci nesmějí vědět, že z nich jde strach.
Charakter ženy se pozná podle toho, k čemu dává svolení.
I ty, Brute, můj synu? (Údajná poslední slova, pronesená k Markovi Iuniovi Brutovi, který od svého mládí patřil mezi nejbližší Caesarovy přátele, když jej v senátu spatřil mezi svými vrahy.)
Jen bezcitný muž uvádí ženu do rozpaků.
Mohu milovat jen tam a tehdy, pokud tím mohu zároveň někoho učit.
Moudré je milovat život tak, jak milujeme ženu: oddávat se mu, ale nelpět na něm.
Nejednou se stává, že s rozkoší ubližujeme právě těm, které milujeme.
Není méně hodno vojevůdce vítězit rozvahou než mečem.
Neříkej vždy to, co víš, ale vždycky se snaž vědět, co říkáš.
Nikdo není natolik udatný, aby nebyl neobvyklými věcmi vyveden z míry.
Obvykle totiž všechno, co není nablízku, znepokojuje lidskou mysl nejvíce.
První výchova, kterou poskytuje něžná a ctnostná matka, má na naši budoucnost stejný vliv jako skvělé přirozené vlohy.
Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. (Po vítězství nad pontským králem Farnakem u Zely v roce 47 př. n. l.)
V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé.
Zkušenost je učitelkou všech věcí.
Žena nechť není jen poctivá, ale nechť tak i vypadá.
