Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy.
Mužové jsou skutečně hlavou žen a bez jejich řízení dospěje málokdy nějaké naše dílo k dobrému konci. (Elisa, Dekameron)
My všichni ctíme velké muže a skláníme se před nimi. Ano, cožpak se můžeme sklánět před něčím jiným? Necítí každý pravý muž, že sám roste, uctívá-li to, co stojí skutečně nad ním? V srdci člověka není ušlechtilejšího ani požehnanějšího citu.
My, filmoví tvůrci, máme výsadu. Můžeme lidi rozplakat nebo rozesmát. Můžeme je přinutit myslet a cítit. Je to velká výsada a velká odpovědnost.
Myslím na každou maličkost mezi ní a mnou, a cítím, že maličkosti dělají sumu života. (O své manželce, v románu David Copperfield.)
Myslíš, žes velký a silný, protože ubíjíš mládí se svými druhy.
Myšlenky nemohou přežít, jestliže člověk za ně nemůže bojovat.
Na lačný žaludek je každý kufr těžký.
Na moci je strašné to, co je v ní neomezeného. Je to strašné pro tyrana, protože ten z toho ztrácí rozum, ale je to strašné i pro otroka.
Na světě jsou dvě nejsnadnější věci, které zvládne i ten nejhloupější poddůstojník: vychovávat sousedovy děti a vyhrát bitvu, která už skončila.
Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.
Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.
Na ženách nemálo záleží, jací jsou muži.
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Nad dobrem se nedá zvítězit, nad zlem ano.
Nad každou bolest lze se snadno povznést, neboť ta, která působí kruté utrpení, trvá krátce, kdežto ta, která trvá v těle dlouho, působí jen mírné utrpení.
Nad lidskou ctí není nikdo.
Nade všemi vrcholy jest klid.
Naděje byť malá, zelená se...
Naděje je sen bdícího.
