Cenzura je odevždy rodnou sestrou každé diktatury.
Dějiny světa bohužel nejsou, jak se většinou podávají, jen dějinami lidské odvahy, nýbrž i dějinami lidské zbabělosti.
Dlouhé utrpení unaví nejen nemocného, ale i soucit druhých.
Doktrináři hovoří k ostatním vždycky jako k žákům a podřízeným. Humánní člověk mluví vždy jako bratr k bratru, jako člověk k člověku.
Duchovní svoboda nemůže nikdy cítit uspokojení ve stínu diktatury, diktatura se nikdy nemůže bezstarostně vyžívat, dokud v jejím dosahu zůstává se vzpřímenou hlavou třeba i jen jeden jediný nezávislý člověk.
Fanatismus může nejsnáze rozdmýchat svůj zločinný plamen za pomoci nenávisti.
Historie, ta nemá kdy na spravedlnost.
Ideály jsou jen k tomu, aby se na nich vydělávalo.
Jedinec může vehnat masu do vášně, ale téměř nikdy se mu již nepodaří rozpoutanou vášeň opět spoutat.
Každá osoba si vždycky vybírá nějakou jinou skupinu ubožáků, aby si na nich kolektivně vybíjela nahromaděnou zášť.
Muž ducha nesmí nikomu stranit, jeho říše je spravedlnost, která je vždy nadřazena každému rozpolcení.
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Neopětovat žádost ženy znamená též zničit její hrdost, urazit její stud...
Podřízené duše nikdy nezávislost neunesou a nutně z ní vždy znovu prchají do nového otroctví.
Revoluce nikdy nenáleží prvnímu, který jí začne, nýbrž vždy až poslednímu, který jí dokončil.
Svoboda není možná bez autority (jinak by se proměnila v chaos) a autorita není možná bez svobody (jinak by se proměnila v tyranii).
Žádná neřest a žádná brutalita nezpůsobila tolik krveprolití jako lidská zbabělost.
Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí.
