Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Chci uchopit krásu; uniká mi, zanechávajíc jen tělo v rukou mých...
Kněžka paměť ubíjí přítomnost a obětuje její srdce svatyni mrtvé minulosti.
Krása je nám sladká, protože tančí s naším životem stejnou prchající melodii. Vědění je nám vzácné, protože nikdy nebudeme mít čas dovršit je.
Kráso, ač tvůj trn mne bodl, jsem ti vděčen za tvůj květ.
Lež si nemůže dovolit porážku, ale pravda ano.
Nad dobrem se nedá zvítězit, nad zlem ano.
Neobětujme slabé silným, chceme-li se sami zachránit.
Nosím v sobě jedno velké břímě: tíhu pokladů, které jsem nerozdal ostatním.
Pro většinu západních zemí je dnes typické, jak rychle tam lidé mění své názory při oceňování literatury a výtvarného umění. Rychlost v dopravě a dění se den ze dne zvyšuje. Rychlost žene srdce a duše lidí neustále jako stroj. Ale podstata života není ze železa, aby ji mohla elektřina nebo pára hnát překotným tempem kupředu. Má svůj vlastní, osobitý rytmus.
Rozumět něčemu, to znamená nalézt v tom něco, co je naše, a právě toto objevování sebe mimo nás je to, co nás těší.
Síla ničení nemůže být posledním slovem civilizace, pro ni člověk nežije. Člověk prošel mnoha bezprávími, a přece jeho veliké touhy neodumřely; není jenom otrokem hladu a žízně, stále je člověkem, zřídlo jeho velikosti nevyschlo. Kdyby tato velikost nebyla jádrem historie lidstva, neměl by člověk sílu snést tolik křivd. Poselství víry v člověka tkví dnes v jeho bezmocnosti. Neboť ve všech bouřích se skrývá podoba dobra, všechny zločiny a neštěstí překrývají příslib dobra.To je naše naděje.
V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.
Život jako celek nepřikládá smrti váhu. Směje se, tančí a hraje si, staví, hromadí a buduje před tváří smrti. Jen oddělíme-li určitou jedinečnou smrt, vidíme její hrůzu a děsíme se. Ztrácíme z očí celek života, jehož je smrt částí.
Život náš je krátký; dává jen málo dní k lásce.
