Běda! smrtelní zase již spílají bohům. Od nás prý pochází jen všechno zlo! A přece sami, jak berani, hrnou se do vší své bídy!
Cizinci a bludní psanci jsou od Dia. A dvakrát dává, kdo dává jim rychle.
Člověk se nasytí všeho, i lásky.
Hodně mluvit a hodně říkat není totéž.
Chraň se i ty být v ženině područí a nesvěřuj se jí ve slabé chvilce s tajemstvím - řekni jen něco a zbytek zataj!
I na bídu člověk vzpomene rád, když zakusil nesčetně běd a mnohými zeměmi prošel.
I sami věční bozi se nedotknou těch, kdo pod jejich ochranu prchli a zoufale prosí...
Lidská srdce se mění jak dni, které sesílá na ně otec lidí i bohů.
Myslíš, žes velký a silný, protože ubíjíš mládí se svými druhy.
Není hroznější věci, nežli žaludek v těle, který se drze o slovo hlásí násilím třeba, i když jeho pán trpí a v srdci má žal.
Není lepšího daru, než žije-li muž a žena jak jedno tělo a duše v rodinném kruhu.
Nic není na světě slabšího než muž.
Nic není sladší než vlast a rodiče na světě širém, i když máš v cizině statky a palác! Nejsi však doma.
Oráčem chtěl bych raději být a jako nádeník dřít se pro nebohatého, než kralovat mrtvým!
V bídě se rychleji stárne.
V mládí a kráse je zřídka moudrost.
Zbytečná skromnost chudému škodí.
Žebrák, který se stydí, je chudák.
Žena chce vždycky obohatit toho, s kým právě žije.
Život lidský je krátký. Má-li kdo tvrdé srdce, tvrdé jsou i jeho činy. A tomu celý svět přeje, pokud je živ, aby jen neštěstí zasáhlo jej.
