Citliví lidé bývají výrazní, neboť výraz odpovídá potřebě citu uplatňovati se, a ten se projevuje nezastřeně a jasně...
Člověk se může člověkem stávati, než se jím stane.
Dějiny jsou to, co se událo a co se stále a znovu děje.
Kdo ti povídá o chybách druhých, bude i druhým povídat o chybách tvých.
Kdo ví, jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje.
Kolik posedlosti je v člověku - ne snad teprve po touženém, ale po toužení samém - že neprahne po vystřízlivění, ale po opojení a žádosti, a ničeho se nebojí tolik, jako být zklamán, to jest být zbaven klamu.
Láska zbavená mlčenlivosti by ztratila svoji nesmrtelnou chuť a vůni.
Lhostejnost a nevědomost o vnitřním životě lidí vytváří naprosto křivý poměr ke skutečnosti a plodí zaslepenost.
Lidé, kteří příliš „žijí“, netvoří.
Myšlenky nemohou přežít, jestliže člověk za ně nemůže bojovat.
Pochvala je odporná potrava. Chutná sice dobře, ale člověk se jí rychle přejí.
Proti krásné ženě, která mlčí, nelze nic namítat.
Smrt, znovu tvoříc, zachovává.
Starost a opatrnost jsou špinavé vlastnosti pozemské, ale přece: co nenatropila již v životě bezstarostnost.
Tajemství nemá času, ale co nemá času, jest nyní a jest na tomto místě.
Talent je, když si něco znesnadníme - a zase dovedeme rozeznat, jak si to usnadnit.
Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi „navzdory tomu“.
Vůle odolává krutosti, podléhá však lásce a dobrotě.
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.
