Láska je příčinou bezstarostného neklidu.
Láska je sklon k oběti.
Láska je taková, že čím víc člověk miluje, tím víc touží milovat.
Láska je to, co je na světě nejsilnější, přesto si nedokážeme představit nic pokornějšího.
Láska je to, čemu se po svatbě říká omyl.
Láska je velký mistr. Učí nás být tím, čím jsme nikdy nebyli. Zahání překážky naší povahy a její náhlé účinky vypadají jako zázraky. Z lakomce činí rázem rozmařilce, ze zbabělce statečného a drsného činí uhlazeným. Zbystřuje rázem i nejsmutnější duši a dodává i nejprostšímu ducha.
Láska je všemohoucí, neboť každého člověka od základu změní.
Láska k bližnímu, přátelskost, bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.
Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně.
Láska k dobru a víra v nesmrtelnost jsou nerozlučné.
Láska klade odpor jakémukoli osudu.
Láska nikdy nepotřebuje, nýbrž dává. Vždy strádá, nikdy neprotestuje, nikdy se za sebe nemstí.
Láska opanovala mou duši, která se s ní zasnoubila, tak rychle a počala silou, kterou jí dávala má obrazotvornost, nabývat nade mnou takové jistoty, že jsem musel bez výjimky plnil všechna její přání.
Láska pouze platonická je pro zralou ženu pouhá nicka.
Láska se podobá dobré pověsti: byvše jednou ztracena, již se v té podobě nikdy nevrací.
Láska se udržuje poutem vděčnosti, ale lidé jsou špatní a s lehkým srdcem je přervou, vidí-li v tom svůj prospěch.
Láska vše přemáhá, i my se poddejme lásce.
Láska z milosti je vlastně jen ranou osudu ze soucitu.
Láska zbavená mlčenlivosti by ztratila svoji nesmrtelnou chuť a vůni.
Láska znamená vážit si jiných bytostí víc než sebe.
