Lidské srdce je podobno mlýnskému kameni: nasypete-li pod něj pšenici, rozemílá ji v mouku, nenasypete-li, drtí sám sebe.
Lidský rozum je jako nerovné zrcadlo, jež přijímajíc paprsky věci, směšuje svoji přirozenost s přirozeností věcí, a tím ji pokřivuje a porušuje.
Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.
Lidstvo má jen jednu opravdu účinnou zbraň, a sice smích.
Lidstvo se bezhlavě žene vpřed, na zákaz nedbá či hřích.
Lichocením je zpravidla vyjádřeno podceňování.
Lítost je panenství, kterým je naše duše povinována Bohu: člověk, který se kaje dvakrát, je tedy hrozný obojetník.
Lítost nad hanebnými činy je záchranou života.
Lítost nad sebou samým nepatří k nejhoršímu neštěstí. Klesneme-li pod určitou úroveň neštěstí, lítost se změní v odpor k sobě i druhému.
Lůza nezná v ničem míru; hrozí, nemá-li strach, jakmile se zalekne, lze jí beztrestně pohrdat.
Malá chyba na začátku se stane velkou na konci.
Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv.
Malířství je poezie, která se vidí, ale necítí. Poezie je malířství, které se cítí, ale nevidí.
Málo miluje ten, kdo ještě slovy musí vyjádřit, jak velice miluje.
Málo potřebuje ke štěstí, komu na prostém stole třpytí se solnička z dob rodičů jeho.
Málo rodičů dnes dbá pokynů svých dětí, staromódní respekt před mládím již téměř vymírá.
Málo znamená člověk, který je lenivý.
Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolemjdoucí říká: "To je nádhera! Taky tě tak těší ten západ slunce?" "To není západ slunce. To hoří škola!"
Mám odpor k davům, straním se všednosti.
Máme-li děti vychovávat, je třeba, abychom se také stali dětmi.
