Člověk může srdcem milovat, ale jen rozumem být šťasten.
Studium bylo duší poezie.
Člověk totiž nemá žádnou radost z toho, má-li něco dobrého sám, bez druha.
Kdo se žene za duchaplností, dohoní hloupost.
Individuum je pouze zajímavé: proto je vše klasické neindividuální.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Člověk se projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou.
Nerozšiřuj pomluvu a neposlouchej ji; je to výmysl vášnivce...
Jinoch se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní vstoupil.
Láska klade odpor jakémukoli osudu.
Bohužel je možné se zamilovat v osmdesáti. Píšu právě proto, abych na lásku zapomněl.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje a neví, kdo to pobéře.
Orel neloví mouchy.
Každý milovaný předmět je středem ráje.
Běda vojevůdci, který přichází na bojiště s nějakým systémem.
Teorie relativity může platit tisíc let a o den později může být vyvrácena.
Už osud na svém brusu ostří si spravedlivý meč pro nové dílo zkázy.
Jsou matce její děti kotvou v životě.
Kdo by ctil, co se bohům protiví?
Člověk má poznávat s vědomím, že je vzdálen skutečnosti.
