Opravdová láska je vždy skromná, nedomáhá se projevů přízně odvážně, ale plaše si je ukrádá.
Když člověk ponižuje, pak jen proto, že je sám nízký.
Stav ve hříchu je horší hřích než jednotlivé hříchy, je to hřích sám.
Nespravedlnost, které se dopouštíme, a ta, kterou sami trpíme, není vážena na stejných vahách.
Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Nejlepší lékař je ten, pro něhož jste běželi a nezastihli ho.
Láska je všemohoucí, neboť každého člověka od základu změní.
Co jiného je tak pošetilé, jako líbit se sám sobě, sám sobě se podivovat?
Člověk se projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou.
Často nemá člověk většího nepřítele než sebe samého.
Láska se podobá dobré pověsti: byvše jednou ztracena, již se v té podobě nikdy nevrací.
Bijeme se více za své zájmy než za svá práva.
Víra není bezprostřední popud srdce, nýbrž paradox života.
Správně se má každý měřit jen vlastní svou mírou a stopou.
Kdo ví, jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje.
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Smutný je život, jímž provívá odporná chtivost peněz jako ledový vítr.
Dokonalost ženy je na hony vzdálena její kráse.
Člověk může být počestný, a přesto psát špatné verše.
