Bez nehod, útrap a škod nikdo z nás neprojde životem.
Kde špatně žijí, nejen že nic neslyší, nevidí ale nic, ač jasné věci zří.
Málo miluje ten, kdo ještě slovy musí vyjádřit, jak velice miluje.
Vše, co se mezi smrtelníky podniká, je plné bláznovství, vždyť to konají blázni zase jen s blázny.
Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí.
Žena odpustí všechno kromě toho, že nevzbudila touhu.
Uč se, chlapečku malý, z úsměvu poznávat matku.
Už osud na svém brusu ostří si spravedlivý meč pro nové dílo zkázy.
Plenění, vraždění, drancování nazývají pokrytecky vládou, a když způsobí spoušť, nazvou to mírem.
Před svým přítelem se nemusím omlouvat, nemusím se bránit, nemusím nic - u něho nacházím pokoj.
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje a neví, kdo to pobéře.
Tajemství našeho konání spočívá ve vyléčení láskou.
Když jsem měl dvacet, myslel jsem na lásku. Pak už jsem miloval jenom myšlení.
Kdokoliv touží po životě v špatnostech, je buďto zbabělec, či zcela bez citu.
Jestliže se ti podařilo ovládnout vášeň dříve, než ovládla tebe, pak se můžeš radovat.
Více ceníme povznášející klam než tmu přízemních pravd.
Evangelium má pronikavé oči a vidí hluboko do srdce.
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Veliký, gigantický je osud, jenž člověka povznáší, když člověka drtí.
Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí soustavnou potřebu být.
