Nikde nenajdete poezii, jestliže ji nenosíte v sobě.
Veliký, gigantický je osud, jenž člověka povznáší, když člověka drtí.
Ctěte ženy, ony splétají a tkají nebeské růže do pozemského života.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.
Velmi ubližují nerozumným, kdož je chválí.
Než ženu požádáte o ruku, předem uvažte, zda byste ji - kdyby byla mužem - požádali o přátelství.
Dokonalost ženy je na hony vzdálena její kráse.
Požehnaným je život, ve kterém není minulosti, budoucnosti, ve kterém vše náleží přítomnosti.
Lež nikdy nežije tak dlouho, aby byla stará.
Nejeden člověk si zachoval zdraví a veselou mysl jen díky radám, kterých neuposlechl.
Hádky pomáhají spíše zatemňovat, než objasňovat pravdu.
Vše je dobré, jak vychází z rukou původce (všech) věcí; a všechno hyne v rukou člověka.
To podstatné, z čeho je člověk živ, nepramení z věcí, nýbrž z uzlu, který věci svazuje.
Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu. Kdo si uchová schopnost vidět krásu, nestárne.
Poniž se hluboce v duši, protože odplatou svévolníku jsou oheň a slzy.
Ptáme-li se, jaký je smysl a hodnota života, jsme nemocní.
K zemi přitisknut bude ten, kdo poslouchá své srdce příčící se řádu.
Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
