Člověk není nikdy tak směšný vlastnostmi, které má, jako těmi, které předstírá.
Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.
Muž vyzná lásku hned, ale dlouho váhá, než se přizná, že už nemiluje. U ženy je tomu naopak.
Odpouštíme vám, ale draze to zaplatíte.
Kdo by ctil, co se bohům protiví?
Nikdo není zbytečný na tomto světě, kdo ulehčuje břemeno jiným.
Žena odpustí všechno kromě toho, že nevzbudila touhu.
Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně.
O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme.
Dokud dýchám, doufám.
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Kdo slyšel ráno o Správné zásadě (tao, cestě), může večer umřít bez lítosti.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
Šťasten, komu se dostalo poznání příčiny věcí.
Dokonalosti nedosáhneme tehdy, když už není co přidat, ale pokud už nemáme co odstranit.
Oráčem chtěl bych raději být a jako nádeník dřít se pro nebohatého, než kralovat mrtvým!
Nevíte-li ještě nic o světě, jak můžete vědět něco o smrti?
Své přátelé dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.
Ptáme-li se, jaký je smysl a hodnota života, jsme nemocní.
Podivné je vždy krásné, dokonce jen podivné je krásné.
