Práce od nás vzdaluje tři velké nepřátele: nudu, neřest a nouzi.
Prací se člověk stává hmotou jako Kristus eucharistií. Práce je jako smrt.
Pravá láska je okouzlení duše něčím nehmotným.
Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí soustavnou potřebu být.
Pravá láska je ta, v níž máme větší radost z druhého než ze sebe.
Pravá únava je únava z nevědomosti.
Pravda dává jistotu, ale již samo její hledání poskytuje klid.
Pravda je mocnější než výmluvnost.
Pravda je to nejcennější, co máme. Šetřeme s ní.
Pravda je vždy nejsilnější argument.
Pravda nezpůsobí tolik dobra na světě, jako natropí její zdání zla.
Pravda se neztratí, ale život je možno zardousit, příkladů je dost.
Právo se tolikrát zmenšuje, kolikrát se zvětšuje moc...
Právo zabíjet je právo, které mají jen lékaři s povolením fakulty a smějí je vykonávat beztrestně.
Pro pocit štěstí se obyčejně vyžaduje tolik času, kolik je ho třeba k natažení hodinek.
Pro většinu západních zemí je dnes typické, jak rychle tam lidé mění své názory při oceňování literatury a výtvarného umění. Rychlost v dopravě a dění se den ze dne zvyšuje. Rychlost žene srdce a duše lidí neustále jako stroj. Ale podstata života není ze železa, aby ji mohla elektřina nebo pára hnát překotným tempem kupředu. Má svůj vlastní, osobitý rytmus.
Pro všechno existuje umělá, ubohá náhražka: pro předky, pro manželství i potomky. V křečích se vytváří, a pokud nezajdeme už na ty křeče, zajdeme na bezútěšnost náhražky.
Proboha, radujte se více! To je jediný a nejspolehlivější lék na všechny nemoci.
Proč by se můj rozum skláněl a poklekal - k tomu stačí kolena.
Proč s něčím souhlasíme? Pro zdání, že to jest. Není tedy možné souhlasit s něčím, co, jak se zdá, není. Proč? Protože je v podstatě rozumu souhlasit s pravdou, nepravdu zavrhovat, ve věcech nejistých vyčkávat.
