Idioti jsou jako láska: dokud budou na světě dva lidé, nevyhynou.
Prostor vědomí je pranepatrný. Vejde se tam vždy jen jeden problém.
Běda vojevůdci, který přichází na bojiště s nějakým systémem.
Co chceme, tomu také ochotně věříme, a doufáme, že si i ostatní myslí, co si myslíme sami.
Když člověk zahálí a nevzdělává se, je mrtev a zaživa pohřben.
Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.
Lidstvo se bezhlavě žene vpřed, na zákaz nedbá či hřích.
Od člověka k člověku se táhne řetěz, který je jako pevná hráz proti nepřízni nebo tragice doby.
Stáří je celkové ochromení: všechno má a ve všem mu něco chybí.
Stud, stud, stud - to jsou dějiny lidstva.
Láska je pro mysl člověka složitější než matematika - mnohdy s neřešitelnými případy.
Lidská náruč je tak prostorná, že je s to obsáhnout celý svět.
Hodně mluvit a hodně říkat není totéž.
Zcela pochopit se nemůžeme nikdy, ale můžeme a dokážeme mnohem více, než se pochopit.
Kde špatně žijí, nejen že nic neslyší, nevidí ale nic, ač jasné věci zří.
Neuznávám jiné rozkoše, než učit se.
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Na lačný žaludek je každý kufr těžký.
To, co stáří působí lidem, jest zlé ve všem všudy.
Neběduj: ach! - Neříkám, že se nesmí vzlykat; vzlykej si, ale jen uvnitř.
