Čím výše stojíme, tím pokorněji si počínejme.
Láska k bližnímu, přátelskost, bratrský soucit je trpícímu často potřebnější než všechny léky.
Stáří je celkové ochromení: všechno má a ve všem mu něco chybí.
Když není lásky, co zbývá?
Od člověka k člověku se táhne řetěz, který je jako pevná hráz proti nepřízni nebo tragice doby.
I proto se děsíme smrti, že někdy zdá se býti dezercí.
Koho bozi milují, ten umírá mlád.
Ne přírodě poroučet, přírodu poslouchat!
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Tajemství našeho konání spočívá ve vyléčení láskou.
Stalo se, tak se stalo; už se nedá odestát.
Dokonalost ženy je na hony vzdálena její kráse.
Nouze lidem vždy čpí po hanbě, nutí je kdeco přestát a překonat.
Ignorance je nejmilejší ze všech nauk, protože nevyžaduje žádné úsilí a nevede k melancholii.
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
Je snadné vládnout dobrým.
Docela poctivě to každý myslí nakonec jen sám se sebou a nanejvýš ještě se svými dětmi.
Činit dobro je výsada, kterou člověk nepostoupí ani svému učiteli.
"Všechny čeká stejná noc stezkou smrti jednou půjdeme."
Kněžka paměť ubíjí přítomnost a obětuje její srdce svatyni mrtvé minulosti.
