Dva omyly: 1) brát všechno v doslovném smyslu, 2) brát všechno v duchovním smyslu.
Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný.
Básník si sám vybírá své téma! Ano, jen on tuší, co je třeba, co je důležité.
Svět je text s mnoha významy a od jednoho významu k druhému přecházíme s vynaložením nějaké práce.
Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
Je z lidí, kterým se i v kanceláři říká prázdná hlava.
Potěšení je znamením životní síly.
Jest nevědomost slabým lékem v útrapách.
Lítost nad hanebnými činy je záchranou života.
Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.
Jednej, mluv a mysli ustavičně tak, jako by ses už měl rozloučit se životem.
Poniž se hluboce v duši, protože odplatou svévolníku jsou oheň a slzy.
I proto se děsíme smrti, že někdy zdá se býti dezercí.
Ten, kdo hledá pravdu, musí, pokud to jen možno, pochybovat o všem.
Z rozumu se rodí nové, ze srdce věčné.
Opatrnost a nedůvěra jsou dobré věci, jen je i vůči nim nutná opatrnost a nedůvěra.
Každý stupeň vzdělání počíná dětstvím. Proto se nejvíce vzdělaný, pozemský člověk podobá dítěti.
Nejdále dojde a nejúspěšnějším bude, kdo nejvíc zápasil sám se sebou.
Předpoklad zdárných dětí: zdární rodiče.
Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta; jména, která lze pojmenovat, nejsou věčná jména.
