Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi „navzdory tomu“.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Ten, kdo dostane dobrého zetě, najde syna, kdo zlého, ztratí dceru.
Čím víc se bourá, tím víc je vidět horlivost městské správy.
Třiadvacet let! A nic neudělal pro nesmrtelnost! (Don Carlos)
Rozkoš je prémie přírody za námahu plození a rození.
Hádají-li se lidé dlouho, dokazuje to, že není jim samým jasno, oč se hádají.
Ach, jaká je to bída, zestárnout ve strachu.
Chybovat je v povaze každého člověka, ale jen hlupák na svém omylu setrvává.
Pojď, lásko, pojď, co mám, jen z tebe mám, všechnu svou naději i všechnu radost mládí.
Ve válce je třeba číst nadpřirozené pravdy, které se týkají zla.
Nic nedostáváme tak lacino a nic se necení tak vysoko jako zdvořilost.
Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí.
Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.
Pochybnost je jedním ze jmen pro inteligenci.
Vzácná je ta šťastná doba, kdy je dovoleno myslet si, co chceš, a říkat, co si myslíš.
Láska jako hřbitovní kvítí, ani na hrobě neuvadá.
Člověk se projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou.
Žena, pokoušejíce se podobat muži, je stejně znetvořena jako zženštilý muž.
Hloupý člověk se vyznačuje tím, že vidí chyby druhých a na vlastní zapomíná.
