Poniž se hluboce v duši, protože odplatou svévolníku jsou oheň a slzy.
Silní neumírají přirozenou smrtí.
Největší štěstí okusí ten, kdo způsobí radost a štěstí co největšímu počtu svých bližních.
Bez nehod, útrap a škod nikdo z nás neprojde životem.
Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.
Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
Je třeba chtít žít a umět zemřít.
Ty si dej na mě pozor! Ty kradeš nad svou šarži!
Lůza nezná v ničem míru; hrozí, nemá-li strach, jakmile se zalekne, lze jí beztrestně pohrdat.
Oráčem chtěl bych raději být a jako nádeník dřít se pro nebohatého, než kralovat mrtvým!
Nedočká se dobra, kdo setrvává ve zlu, ani ten, kdo neprokazuje milosrdenství.
„Odneste ho, simulanta," řekl Bautze, když zjistil, že je muž mrtev.
Údery kladiva drtí sklo a zpevňují železo.
Nevěřte slovům, ani svým, ani cizím - věřte jen svým i cizím skutkům.
Čím je kdo chladnější, vypočítavější a opatrnější, tím méně se vystavuje posměchu.
V nejzkaženějším státě je nejvíce zákonů.
Lidé odmítají své proroky a zabíjejí je, avšak milují své mučedníky a ctí ty, které zabili.
Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.
Památka v myslích lidí pomine, ale trvá - byť anonymně - vklad činného člověka do dějů lidstva.
Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný.