Míval jsem vždycky dojem, že v životě se člověk nakonec někam musí zařadit, zaujmout postoj a nést následky, ať jsou jakékoliv. A taky, že má-li strach, pak to nedokáže.
Mládí je jako mladý mošt. Nedá se udržet. Musí vykvasit a přetéct.
Mládí je proto šťastné, že má budoucnost.
Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu. Kdo si uchová schopnost vidět krásu, nestárne.
Mládí mne omámilo, jinošství s sebou strhlo, ale stáří mne napravilo a mne poučilo zkušeností, že pravdivo jest, co jsem dávno již četl, že totiž mládí je záliba ve věcech marných; avšak ne stáří samo.
Mládí se neodvažuje pohlédnout do zrcadla svědomí, když se vydává na cestu spravedlnosti, zatímco starý věk se v něm zhlíží - v tom tkví celý rozdíl mezi těmito dvěma údobími.
Mládí sluší skromnost.
Mladým lidem se zdá, že peníze jsou to nejdůležitější v životě - když zestárnou, vědí to už najisto.
Mlčení mluví pro toho, kdo má slovo.
Mlčí-li kdo, stanou se jeho slova příslovečnými.
Mluvím pravdu, ne tolik, jak bych chtěl, ale tak, jak se odvážím, a odvažuji se trochu víc, čím jsem starší.
Mnoho je na světě mocného, nic však mocnějšího člověka.
Mnoho žen má dost rozumu mluvit v pravý čas, málokteré však dokážou v pravý čas mlčet.
Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.
Mnozí umírají příliš pozdě a někteří umírají příliš záhy. Ještě zní cize nauka: Umři v pravý čas!
Moc není nikdy dostatečně pevná, je-li příliš velká.
Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce.
Moci svobodně užívat vlastní rozum, to je opravdové štěstí.
Mohu milovat jen tam a tehdy, pokud tím mohu zároveň někoho učit.
Mohu něco neuznávat, ale nemusím to proto špinit, a nemohu druhým brát právo v to věřit.
