Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta; jména, která lze pojmenovat, nejsou věčná jména.
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Lehounce vedle sebe myšlenky dlí, ale tvrdě v prostoru do sebe narážejí věci.
Raději se chci s Platónem mýlit, než mít s jinými pravdu.
V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé.
Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a unikli tak ze společné klece.
Fantazie je náš duch nebo náš démon.
Kdo se žene za duchaplností, dohoní hloupost.
Všechnu svou technologii bych vyměnil za jedno odpoledne se Sókratem.
Tyhle lidi smrt nepřemůže, neboť budou veselí, i když je smrt bude kosit.
Každé umělecké dílo opěvuje nutnost.
Kdo není schopen obětí, není hoden lásky.
Nejlepší kvalitou peněz je jejich kvantita.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
Mládí sluší skromnost.
Ze všeho, co je věčné, je láska nejkratší.
Ne dokonalost, nýbrž nedokonalost charakterizuje vesmír.
Hloupost je cosi neochvějného: všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.
Je tam jen jeden upřímný člověk, ale i ten je - mám-li být upřímný - svině.
Kráso, ač tvůj trn mne bodl, jsem ti vděčen za tvůj květ.
