Oráčem chtěl bych raději být a jako nádeník dřít se pro nebohatého, než kralovat mrtvým!
Hřeš silně, ale ještě silněji věř v Krista a raduj se v něm. - Z dopisu Filipu Melanchtonovi
Buďme krajně podezíraví vůči takovým výrokům našich přátel, které nám jsou po chuti.
A není známo, že mravy zamilovaného láska přizpůsobuje druhému?
Víno a ženy připraví moudrého o rozum, a kdo se chytne nevěstek, ztratí všechny zábrany.
Pochvala je odporná potrava. Chutná sice dobře, ale člověk se jí rychle přejí.
Na lačný žaludek je každý kufr těžký.
Smrt, znovu tvoříc, zachovává.
Zanechte naděje, kdo vstupujete. (Závěr nápisu nad branou pekla.)
Z rozumu se rodí nové, ze srdce věčné.
Pravda dává jistotu, ale již samo její hledání poskytuje klid.
Každý národ vidí nedostatky jiných, a všichni mají pravdu.
Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost.
Nebýt dospělý je tak pohodlné.
Je vinen dvojnásob, kdo se za své provinění nestydí.
Ve všem je míra a všemu jsou dány určité meze, za nimiž nemůže zůstat už právo a před nimi též ne.
Kdo by ctil, co se bohům protiví?
Láska je příčinou bezstarostného neklidu.
I sami věční bozi se nedotknou těch, kdo pod jejich ochranu prchli a zoufale prosí...
Co je obtížné, zdolávám trpělivostí.
