Dostojevskij mi dal víc, než kterýkoli myslitel ve vědě, víc než Gauss.
Člověk člověku vlkem.
Spánek i bdění, překročí-li míru, jsou nemocí.
Trpělivost činí snesitelnějším to, co nelze napravit.
Každý národ vidí nedostatky jiných, a všichni mají pravdu.
Zanechte naděje, kdo vstupujete. (Závěr nápisu nad branou pekla.)
Jak hnusný je náš věk! A ve všech jeho podobách je člověk tyran, zrádce nebo vězeň.
Reputace se nedá budovat na tom, co chcete udělat v budoucnu.
Autor má být ve svém díle obsažen jako Bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
Mlčí-li kdo, stanou se jeho slova příslovečnými.
Lůza nezná v ničem míru; hrozí, nemá-li strach, jakmile se zalekne, lze jí beztrestně pohrdat.
Šťastný národ, který má nudné dějiny.
Zdání vládne světem a spravedlnost jest jen na jevišti.
Horší už za sebou máte, i tomu bůh učiní konec.
Zvítězit mohou ti, kdo věří, že mohou.
Není možné, aby člověk žil šťastně, nežije-li rozumně.
Hlas svědomí a cti je velmi slabý, když kručí v břiše.
Láska klade odpor jakémukoli osudu.
Egoismus je pramenem a principem všech našich hnutí, rodí se s člověkem a neopouští ho, pokud žije.
Dělá-li soupeř chybu, netřeba ho rušit.
