Člověk je svobodný, může-li postupovat otevřeně a nemusí užívat lsti.
Kdo je přísný k sobě a shovívavý k druhým, neživí v sobě hněv.
Jest nevědomost slabým lékem v útrapách.
Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.
Zločin je jediným útočištěm nečinné, netrpělivé a žádostivé bezvýznamnosti.
Truhla, která se rozebírá, nemá více co trpět, než když byla stloukána.
Zbabělost je, když víme, co máme činit, ale nečiníme to.
Ctnost rodičů je velké věno.
Popírat, věřit a pochybovat znamená pro člověka to, co pro koně běh.
Láska je ideální, manželství je reálné; plést si reálné s ideálním nikdy nezůstává nepotrestáno.
Málo potřebuje ke štěstí, komu na prostém stole třpytí se solnička z dob rodičů jeho.
Nouze lidem vždy čpí po hanbě, nutí je kdeco přestát a překonat.
Kde jsou přátelé, tam je i hojnost.
Dvojí věc chce pravý muž: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku.
Nic nestačí tomu, komu je málo to, co stačí.
Útěchou pro nešťastné je mít druhy v strastech.
Zákony mají být přizpůsobeny mravům a zvykům různých národů.
Nic není na světě slabšího než muž.
Jsou matce její děti kotvou v životě.
Hloupost je cosi neochvějného: všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.
