Člověk má poznávat s vědomím, že je vzdálen skutečnosti.
Pozbude-li muž vnitřního smyslu pro tvůrčí činnost, cítí se ztracen, a je skutečně ztracen.
...kdo jest poslušen svého břicha, upadá v moc nepřítele...
Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.
Jsme prach a stín.
Právo se tolikrát zmenšuje, kolikrát se zvětšuje moc...
I nejupřímnější žena skrývá na dně svého srdce nějaké tajemství.
Šťasten, komu se dostalo poznání příčiny věcí.
Kdo by ctil, co se bohům protiví?
Čas se donekonečna rozvětvuje a směřuje k nesčetným budoucnostem.
Člověk a mysl se čistí tragédií.
Ženy běhají za blázny a moudrých se štítí jako jedovatých hadů.
Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
Koho bozi milují, ten umírá mlád.
Člověk se vůbec nestane krutý, protože je katem, ale stane se katem, protože je krutý.
Nic není krásné ze všech stran.
Láska je nejstarší a nejušlechtilejší božstvo, prazdroj ctností.
Jelikož jsem jeden, je pro mne lepší nesouhlasit s celým světem, než být v rozporu se sebou samým.
Svoboda je účast na moci.
Starý přítel nejlepší.
