Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.
Jsou pomluvy, před kterými i nevinní ztratí odvahu.
Fantazie je náš duch nebo náš démon.
Sketa, než zemře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutnává smrt.
Svoboda je bezcenná, neznamená-li také svobodu se mýlit.
Láska je to, čemu se po svatbě říká omyl.
Ten, kdo dostane dobrého zetě, najde syna, kdo zlého, ztratí dceru.
To podstatné, z čeho je člověk živ, nepramení z věcí, nýbrž z uzlu, který věci svazuje.
Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
Kéž bych mohl tak snadno najít pravdu, jako usvědčit lež.
Omyl naprosto není opakem pravdy.
Ani tragickou naříkavost, ani netečnost nevěstky!
K velikosti náleží hrůznost; nedejme si nic předstírat.
Jest však třeba dáti přednost věcem nemožným, ale pravděpodobným, před možnými, ale neuvěřitelnými.
Bojíte-li se samoty, nežeňte se.
Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi „navzdory tomu“.
Příležitost dělá zloděje.
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Medicína dělá lidi nemocnými, matematika smutnými a teologie hříšnými.
I ten největší filosof se často neubrání nějaké blbosti.
