Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.
Láska znamená vážit si jiných bytostí víc než sebe.
Víra není bezprostřední popud srdce, nýbrž paradox života.
Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný.
Co je obtížné, zdolávám trpělivostí.
Stěžuješ si na ticho, na beznadějné ticho, na zeď dobra.
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.
Promyslet může člověk jen to, co zná, proto se má něčemu naučit. Ale ví jen to, co promyslel.
Jeho pád nastal, když ztratil stud, věrnost, úctu k pohostinství, slušnost. (O Alexandru Velikém)
Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Život je boj o právo na lásku, jejímž plodem je spokojenost se sebou samým.
Láska je sklon k oběti.
Lhostejnost je ochromení duše, předčasná smrt.
Bůh stvořil člověka k obrazu svému a člověk mu to dokonale oplatil.
Přátelství širokých vrstev lidu je vladaři nezbytné; jinak se ve zlých dobách nemá oč opřít.
To právě jest kletba zlého činu, že dále plodě, zlé musí rodit.
Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi „navzdory tomu“.
Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv.
Jazyk je obrovskou ustavičnou výzvou k vyššímu vývoji.
