Člověk bývá zřídka dobrý nebo zlý celkově, většinou je „dobrým“ v určitém vztahu a v jiném „zlým“, nebo je „dobrým“ za takových a takových vnějších podmínek a za jiných jednoznačně „zlým“.
Člověk citlivý poslouchá popudů přírody a projeví výkřik svého srdce; v okamžiku, kdy tento výkřik zmírní nebo zesílí, není už sebou samým, nýbrž hercem, který hraje.
Člověk člověku vlkem.
Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat a je též jediný, který k tomu má mnoho důvodů.
Člověk je jen třtina, nejslabší v přírodě. Ale třtina, která myslí.
Člověk je nejmírnější a nejbožštější živočich, je-li zjemněn pravým cvičením; pakli žádným nebo klamným, je nejdivočejší ze všech tvorů, jež země rodí.
Člověk je nepochybně nejzajímavější tupec, jakého si lze představit. I z těch nejzřejmějších faktů dokáže vyvodit naprosto nesprávné závěry.
Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí.
Člověk je sebou samým od přírody, stává se jiným člověkem prostřednictvím napodobení; srdce, které předstírá, není srdce, které má.
Člověk je substance smrtelná, vyjadřující myšlenky řečí.
Člověk je svobodný, může-li postupovat otevřeně a nemusí užívat lsti.
Člověk je tak složitá bytost, že o tom lidstvo nemá ponětí.
Člověk je ten, kdo v sobě nosí větší bytost, než je on sám.
Člověk je to, v co věří.
Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.
Člověk je vážen nebo nevážen nejen podle toho, co dělá, nýbrž i podle toho, co chce.
Člověk je zjevně stvořen k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně.
Člověk je zrozen k věrnosti, a kdo ruší věrnost, ruší podstatu člověka.
Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný.
Člověk je zvláště sváděn věcmi, které připomínají jiné, představují je nebo napodobují.
