Co je potlačováno, šíří se. Co je oslabováno, sílí. Co je ničeno, rozkvétá.
Ve filosofii je nutno hledat pravdu horlivě a trpělivě v ni doufat.
Myslíš, žes velký a silný, protože ubíjíš mládí se svými druhy.
Važ si sebe, nedávej rukám volnost, když je mozek líný.
Poniž se hluboce v duši, protože odplatou svévolníku jsou oheň a slzy.
Kde jsou děti, tam je zlatý věk.
Vědět, kdy být zticha a kdy mluvit, to je velká věc.
Ani tragickou naříkavost, ani netečnost nevěstky!
Než ženu požádáte o ruku, předem uvažte, zda byste ji - kdyby byla mužem - požádali o přátelství.
Svět je text s mnoha významy a od jednoho významu k druhému přecházíme s vynaložením nějaké práce.
Lež nikdy nežije tak dlouho, aby byla stará.
Čestná smrt je lepší než život v hanbě.
Památka v myslích lidí pomine, ale trvá - byť anonymně - vklad činného člověka do dějů lidstva.
Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí.
Vzdělanost je šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm.
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv.
Pochybuji - a proto myslím. Myslím - tedy jsem.
Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.
Je po všem. Svět před mým zrakem potemněl; pro tu chvíli vše ostatní zmizelo z mé paměti.
