Poezie je teologie. (Prohlásil Dante podle Boccacciova svědectví.)
Zrádci jsou v nenávisti i u těch, kterým dávají přednost.
V životě nedělej nic takového, že bys pak musel mít strach, aby se o tom nedověděli tví bližní.
Pravda nezpůsobí tolik dobra na světě, jako natropí její zdání zla.
Sebe ořeš, sebe branami vláčíš, sebe seješ, sebe též žneš.
V armádě má každý pěšák ve své tornistře maršálskou hůl.
Jest nevědomost slabým lékem v útrapách.
Z rozumu se rodí nové, ze srdce věčné.
Lítost nad hanebnými činy je záchranou života.
Vždyť bohové i smrtelníci mají strach před hněvem prosebníka, jehož zradili.
Svoboda se nikdy nemůže znovu nabýt.
Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.
Manželství znamená pro mladou dívku hluboké morální a tělesné změny.
Blud samozřejmě nikdy neodhalí ten, kdo jej dosud sám sdílí.
Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.
Žena, pokoušejíce se podobat muži, je stejně znetvořena jako zženštilý muž.
Bohužel je možné se zamilovat v osmdesáti. Píšu právě proto, abych na lásku zapomněl.
Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
Lidé, kteří příliš „žijí“, netvoří.
Žebrák, který se stydí, je chudák.
