Dělat pořádek v knihovně vlastně znamená věnovat se potichu umění kritiky.
Absolutní dokonalost se zdá být rušivá.
Nebýt dospělý je tak pohodlné.
Kdo vůbec nemiluje víno, ženy ani zpěv, zůstává po celý život hlupákem.
Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.
Když člověk ponižuje, pak jen proto, že je sám nízký.
Nejednou se stává, že s rozkoší ubližujeme právě těm, které milujeme.
Učiní-li muž něco z lásky ke světu, postará se svět o to, aby to již podruhé nečinil.
Největší vinu má ten, kdo nechce slyšet pravdu.
Požehnaným je život, ve kterém není minulosti, budoucnosti, ve kterém vše náleží přítomnosti.
Budoucnost je nic tak děsivé, že nechci žádnou budoucnost, a přítomnost již nemohu snést.
Proč by se můj rozum skláněl a poklekal - k tomu stačí kolena.
Oděv je jaksi tělem těla a lze z něho usuzovat na povahu člověka.
Je v povaze smrtelníků kopnout do člověka, když leží.
Chyby každého člověka ukazují, kam patří. Podle jeho vad můžeme zjistit, je-li ctnostný.
Láska z milosti je vlastně jen ranou osudu ze soucitu.
Hádky pomáhají spíše zatemňovat, než objasňovat pravdu.
Večer, který stéká po chladných horách, nakonec změní srdce v led.
Tvrdím, že mrtev je ten, komu odumřel stud.
Nikdo, kdo miluje opravdově, to neví určitě.
