Lidstvo má jen jednu opravdu účinnou zbraň, a sice smích.
Je třeba vítězit! Prožít život v nečinnosti znamená, pomalu každý den umírat.
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
Jak bojovat mám - člověk - s božským osudem, když proti hrůzám nepomáhá naděje.
Podřízené duše nikdy nezávislost neunesou a nutně z ní vždy znovu prchají do nového otroctví.
Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.
Památka v myslích lidí pomine, ale trvá - byť anonymně - vklad činného člověka do dějů lidstva.
Kdo Boha miluje, nepokoušej se, aby ho i Bůh miloval. - O nezištné lásce k Bohu.
Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.
"Vše, co bylo, je jen sen, / vše, co přijde, bude milé."
Láska z milosti je vlastně jen ranou osudu ze soucitu.
„Odneste ho, simulanta," řekl Bautze, když zjistil, že je muž mrtev.
Je lepší bezpráví trpět, než páchat.
Lidé mají většinou - jako rostliny - skryté vlastnosti, které teprve náhodou bývají objeveny.
Přemítání o smrti je přemítání o svobodě.
Trpělivost činí snesitelnějším to, co nelze napravit.
Potomstvo splatí každému zásluhy, jež mu náleží.
Docela poctivě to každý myslí nakonec jen sám se sebou a nanejvýš ještě se svými dětmi.
Neodvažujeme se ne proto, že by věci byly obtížné. Jsou obtížné, protože tu odvahu nemáme.
Jen bezcitný muž uvádí ženu do rozpaků.
