Jak bojovat mám - člověk - s božským osudem, když proti hrůzám nepomáhá naděje.
Z rozumu se rodí nové, ze srdce věčné.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
Ptáme-li se, jaký je smysl a hodnota života, jsme nemocní.
Idioti jsou jako láska: dokud budou na světě dva lidé, nevyhynou.
Ach, jaká je to bída, zestárnout ve strachu.
Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.
Je z lidí, kterým se i v kanceláři říká prázdná hlava.
A lidské věci churavějí od toho, že lidé léčí všechna zla zas novým zlem.
Věrolomný přítel je horší nepřítele.
Vesmír jest souhrn všech jednoduchých fyzických těles.
Jestliže úsudek je potvrzen skutečností a jestliže jej potvrzuje pokus, naše přesvědčení se upevní.
Přirozeností člověka je milovat i ty, kdož ho urážejí.
Opatrnost a nedůvěra jsou dobré věci, jen je i vůči nim nutná opatrnost a nedůvěra.
Někdy je příjemné mít žárlivce - pak často slyšíme hovořit o tom, co bychom rádi dělali.
Kdo má dovolen účel, má dovoleny i prostředky.
Kdo je nakažen strachem z nemoci, ten už je nakažen nemocí strachu.
Egoismus je pramenem a principem všech našich hnutí, rodí se s člověkem a neopouští ho, pokud žije.
Proti gustu žádný dišputát.
Kráso, ač tvůj trn mne bodl, jsem ti vděčen za tvůj květ.
