Člověk musí mnoho studovat, aby málo věděl.
Poezie je teologie. (Prohlásil Dante podle Boccacciova svědectví.)
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Smrt, znovu tvoříc, zachovává.
Vynášíte nade mnou rozsudek, a máte při tom větší strach než já, který rozsudek poslouchám.
Člověk se projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou.
Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.
Lidstvo se bezhlavě žene vpřed, na zákaz nedbá či hřích.
Pepíčku, řekni dvě zájmena. "Kdo, já?" "Výborně, Pepíčku."
Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.
Neštěstí je zlo, ale bolest může být dobrem.
Učíme se jen od toho, koho milujeme.
K malým chybám se přiznáváme, abychom ostatní přesvědčili, že velké nemáme.
Kdo nic neví, musí všemu věřit.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Láska k dobru a víra v nesmrtelnost jsou nerozlučné.
Zanechte naděje, kdo vstupujete. (Závěr nápisu nad branou pekla.)
Čas všechno zamlží a k světlu přivádí.
Mládí je proto šťastné, že má budoucnost.
Je tam jen jeden upřímný člověk, ale i ten je - mám-li být upřímný - svině.
