Co nezakazuje konat zákon, to zakazuje stud.
Lidská srdce se mění jak dni, které sesílá na ně otec lidí i bohů.
Plenění, vraždění, drancování nazývají pokrytecky vládou, a když způsobí spoušť, nazvou to mírem.
Zkušenost, na rozdíl od vědění, ví, ale neví proč.
Upálit neznamená vyvrátit.
S přibývajícím věkem ubývá soudnosti a geniality.
Ten, kdo dostane dobrého zetě, najde syna, kdo zlého, ztratí dceru.
Evangelium má pronikavé oči a vidí hluboko do srdce.
Spravedlnost je konati, co je třeba, nespravedlnost je nekonati, co je třeba, a odkládati to.
Hodně mluvit a hodně říkat není totéž.
Spravedlivost je: vážit si člověka kvůli pokladu, který v sobě opatruje.Tak jako si vážím sám sebe.
Individuum je pouze zajímavé: proto je vše klasické neindividuální.
Ovládne občas muže jen proto, že muž neví, co by jí odpověděl...
Jednej vždy tak, aby se maxima tvé vůle mohla stát principem všeobecného zákonodárství.
Ten, kdo hledá pravdu, musí, pokud to jen možno, pochybovat o všem.
Odpustit a zapomenout znamená drahocenné nabyté zkušenosti vyhazovat okny.
Promiňte, madam, že vás nepoznávám, já se totiž velmi změnil.
Ty si dej na mě pozor! Ty kradeš nad svou šarži!
Čím výše stojíme, tím pokorněji si počínejme.
Zanechte naděje, kdo vstupujete. (Závěr nápisu nad branou pekla.)
