Prostá jsou slova pravdy.
Cizinci a bludní psanci jsou od Dia. A dvakrát dává, kdo dává jim rychle.
Neštěstí mne naučilo poskytnout pomoc nešťastným.
Láska nikdy nepotřebuje, nýbrž dává. Vždy strádá, nikdy neprotestuje, nikdy se za sebe nemstí.
Dobrý úmysl je ve špatné věci polovičním zlem.
Scio me, nihil scire. (Vím, že nic nevím.)
Říkat o sobě méně, než odpovídá skutečnosti, je hloupost a nikoli skromnost.
Chci uchopit krásu; uniká mi, zanechávajíc jen tělo v rukou mých...
Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi „navzdory tomu“.
Lidé požadují svobodu slova jako náhradu za svobodu myšlení, kterou zřídka využívají.
Večer, který stéká po chladných horách, nakonec změní srdce v led.
Jsou matce její děti kotvou v životě.
Jestliže četba nemá vliv na náš život, činy a myšlení, pak je škoda číst.
Vždy odpouštějme svým nepřátelům - nic je nedokáže víc rozzuřit.
Jen ten, kdo se sám upálí, bude pro lidi věčně šlehajícím plamenem.
Žena chce vždycky obohatit toho, s kým právě žije.
Své chudé hroudy do smrti se nezřeknu; tam ječmen sice chroupám, ale bez bázně.
Nemůžeme vystát ješitnost jiných, protože uráží ješitnost naši.
Popírat, věřit a pochybovat znamená pro člověka to, co pro koně běh.
Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť.
