I ten největší filosof se často neubrání nějaké blbosti.
Kdo ti povídá o chybách druhých, bude i druhým povídat o chybách tvých.
Neodvažujeme se ne proto, že by věci byly obtížné. Jsou obtížné, protože tu odvahu nemáme.
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Básník si sám vybírá své téma! Ano, jen on tuší, co je třeba, co je důležité.
Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.
Rozvažování znamená působení v temnotách; nevědomí je porodní bábou myšlenek.
Nejdříve je třeba získat poznatky o skutečnosti, a ty lze získat jenom pozorováním.
Lež nikdy nežije tak dlouho, aby byla stará.
Sám zpříma, nikoli zpřimován!
Všechno, co chceš, budeš mít, nešťastníče!
Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.
Čím je kdo lepší, tím méně je schopen podezírat jiné ze špatnosti.
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Není třeba utíkat, stačí včas vyrazit.
Přirozeností člověka je milovat i ty, kdož ho urážejí.
Sebe ořeš, sebe branami vláčíš, sebe seješ, sebe též žneš.
Nejjistější místo, kde naleznete pomocnou ruku, je na konci vašeho ramene.
Často se ukazuje, že malí přátelé jsou vlastně velcí.
Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla.
