Člověk nemá nikdy padat na zem, jen protože věří, že ho někdo zvedne.
Dva milostné dopisy píšeme těžko - první a poslední.
Dějiny jsou to, co se událo a co se stále a znovu děje.
Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.
Stalo se, tak se stalo; už se nedá odestát.
Muž vyzná lásku hned, ale dlouho váhá, než se přizná, že už nemiluje. U ženy je tomu naopak.
Chudobě chybí mnoho, lakotě všechno.
Pravda je to nejcennější, co máme. Šetřeme s ní.
Žárlivost nikdy neponechá rozumu tolik volnosti, aby viděl věci tak, jak skutečně jsou.
Třiadvacet let! A nic neudělal pro nesmrtelnost! (Don Carlos)
Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.
Láska je konečný účel světových dějin - unum universa.
I sami věční bozi se nedotknou těch, kdo pod jejich ochranu prchli a zoufale prosí...
Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.
Člověk musí umět obdivovat i to, co nemá rád.
Srdce, které dovede čelit všemu, v dobách těžkých doufá a v dobách šťastných osudu se bojí.
Nenávist, pravý opak lásky, vzniká z bludu, vycházejícího z domněnek.
Žít znamená pozvolna se rodit.
Nejeden člověk si zachoval zdraví a veselou mysl jen díky radám, kterých neuposlechl.
Smutná epocha: je snadnější rozbít atom, než rozbít předsudky.
