Nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem.
Podřízené duše nikdy nezávislost neunesou a nutně z ní vždy znovu prchají do nového otroctví.
Všechno, co se převádí z možnosti ve skutečnost, převádí se tím, co ve skutečnosti již jest.
Studium bylo duší poezie.
Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
Náš druh (homo) je součástí přírody, nikoliv v ní uzavřená říše.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Jsme prach a stín.
Mohu něco neuznávat, ale nemusím to proto špinit, a nemohu druhým brát právo v to věřit.
Závist je skrytý obdiv.
Život je nemoc.
Od člověka k člověku se táhne řetěz, který je jako pevná hráz proti nepřízni nebo tragice doby.
Lidé, kteří příliš „žijí“, netvoří.
Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří.
Ctnost rodičů je velké věno.
Mládí sluší skromnost.
Den tlačen jest dnem a spěšně hynou nové měsíce.
Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.
Člověk může srdcem milovat, ale jen rozumem být šťasten.
Žádná laskavost, ani ta sebemenší se nikdy neztratí.
