Člověk jest svět v malém.
Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.
Člověk má být takový k svému příteli, jaký je sám k sobě. Přítel je on sám v jiné osobě.
Člověk má poznávat s vědomím, že je vzdálen skutečnosti.
Člověk má svůj majetek pokládat za ochrannou zeď proti mnoha možným zlům a nehodám, nikoli za dovolení, nebo dokonce závazek, pořídit si světské radovánky.
Člověk musí mnoho studovat, aby málo věděl.
Člověk musí umět obdivovat i to, co nemá rád.
Člověk může být počestný, a přesto psát špatné verše.
Člověk může být v lásce šťasten, jen když přestal milovat sebe sama.
Člověk může srdcem milovat, ale jen rozumem být šťasten.
Člověk myslí jen prostřednictvím představ. Chceš-li být filosofem, piš romány.
Člověk nemá nikdy padat na zem, jen protože věří, že ho někdo zvedne.
Člověk nemůže ničím vládnout, dokud se bojí smrti. Kdo se jí však nebojí, tomu patří všechno.
Člověk není nikdy tak směšný vlastnostmi, které má, jako těmi, které předstírá.
Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.
Člověk nesmí naříkat na svou dobu, z toho nic nevzejde. Doba je zlá, nuže tu jsi, abys ji udělal lepší.
Člověk opravdu veliký se dokáže vždycky povznést nad události, které způsobil.
Člověk se může člověkem stávati, než se jím stane.
Člověk se může stát člověkem jen pomocí výchovy. Není ničím, jen tím, čím ho výchova učiní.
Člověk se narodí buď šťastně, nebo nešťastně a je nezadržitelně unášen proudem, který vede jednoho ke slávě a druhého k hanbě.
