Dva omyly: 1) brát všechno v doslovném smyslu, 2) brát všechno v duchovním smyslu.
Největší štěstí okusí ten, kdo způsobí radost a štěstí co největšímu počtu svých bližních.
Útěchou pro nešťastné je mít druhy v strastech.
Kdo pozná potřebné věci, i když ne mnohé, je moudrý.
Z poraněného oka vytrysknou slzy, ze zraněného srdce vzejde zkušenost.
Právo zabíjet je právo, které mají jen lékaři s povolením fakulty a smějí je vykonávat beztrestně.
Pochybování je počátek moudrosti.
Kdo z hrdosti nepřizná vlastní chyby, nemá hrdost.
Dostojevskij mi dal víc, než kterýkoli myslitel ve vědě, víc než Gauss.
Stárnutí je nepříjemné, ale je to jediný způsob, jak žít dlouho.
Jsem pro spravedlnost. Mám-li však zvolit mezi spravedlností a matkou, volím matku.
Žít prostěji, aby jiní mohli prostě žít.
Ne dokonalost, nýbrž nedokonalost charakterizuje vesmír.
Pýcha předchází pád.
Každý národ vidí nedostatky jiných, a všichni mají pravdu.
Lidé rychleji oželí ztrátu otce než ztrátu dědictví po něm.
Mezi jinými zly chová v sobě nemoudrost také to, že stále ožívá.
Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily.
Skutečnost jsou nepřátelské pravdy.
Dělá-li soupeř chybu, netřeba ho rušit.
