Čeho oči nevidí, toho srdce neželí.
Čeho se bojíš? Vezeš Caesara a jeho osud! (Slova k lodivodu Amiclovi, cestou k břehům Malé Asie.)
Čest tvoje, jméno i chvála ti po všechny zůstanou časy.
Čestná smrt je lepší než život v hanbě.
Četba je nejlepší učení. Sledovat myšlenky velkého člověka - to je ta nejzajímavější věda.
Čím déle se člověk vyhýbá vlastnímu manželství, tím si tvoří bezpečnější předpoklady stát se velkým a slavným.
Čím je kdo chladnější, vypočítavější a opatrnější, tím méně se vystavuje posměchu.
Čím je kdo lepší, tím méně je schopen podezírat jiné ze špatnosti.
Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení.
Čím víc dáváš, tím se stáváš větším. Ale ztrácet neznamená dávat.
Čím víc se bourá, tím víc je vidět horlivost městské správy.
Čím výše stojíme, tím pokorněji si počínejme.
Čin dobrý, umírá-li nepochválen, jich tisíc ubíjí, jež za ním jdou.
Činit dobro je výsada, kterou člověk nepostoupí ani svému učiteli.
Činy moudrých lidí diktuje rozum, méně moudrých zkušenosti, nevědoucích nutnost, činy zvířat příroda.
Čisté srdce se snadno nepoleká.
Člověk a mysl se čistí tragédií.
Člověk ani nemusí zestárnout, stačí mnohem méně, aby ztratil vědomí o sobě.
Člověk bývá zřídka dobrý nebo zlý celkově, většinou je „dobrým“ v určitém vztahu a v jiném „zlým“, nebo je „dobrým“ za takových a takových vnějších podmínek a za jiných jednoznačně „zlým“.
Člověk citlivý poslouchá popudů přírody a projeví výkřik svého srdce; v okamžiku, kdy tento výkřik zmírní nebo zesílí, není už sebou samým, nýbrž hercem, který hraje.
